Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRáchel
17. 05. 2003
7
0
2857
Autor
Perchta
- Prej si vydržuješ Dášu?
- No jo, občas jí dávám nějaký prachy, naposledy před půl rokem, ale už pět let jsem s ní nespal.
- A co by tomu řekla Zuzana, kdyby to věděla?
- Právě se to dozvěděla, chodim s telepatkou.
- A neměl by si s tim teď přestat?
- Zuzana mi to nedovolí, byla se mnou osmkrát na potratu a její dvě děti jsou možná moje. Když chci Zuzanu, musim se chovat slušně i k ostatním ženám.
Stando, já moc děkuju, Ráchel je jedno z mých životních témat: jak se má žena vyrovnat s tím, že se musí o muže svých snů dělit s jinými.
Když chci Zuzanu, musim se chovat slušně i k ostatním ženám.
:-)))) zuřivý souhlas
a tip za tu analogii
Standa: ta bible, to je nářez!!!! :-))))
Jé, hele, já jsem napsal poznámku a než jsem jí odeslal, tak to tam Standa šoupnul. Teda Stando, ty seš rychlej jak (teď mi nenapadá nic....), jo - tryskáč:-))
ó, jak poučné :o) ni však nezměnilo na tom, že chlapákův styl mi ni drobátko nesedí, dílko však chvályhodné bo mám ráda tyhle zkratky
Chacha, Stando, jseš teprv na začátku - našoupat sem celej Starej Zákon ti dá ještě fušku, ale Perchta se s jistotou stane autorkou s nejvíce příspěvky.:-)))))))
Jo, a ještě vysvětlivka pro ty, kdo by nááááááhodou měli tu sílu to číst. V kralickém překladu znamená děvka služebnou, to aby si to někdo nevzal jako scénář pro péčko. :-))) Vono i tak je to s těma dětma dost divoký.:-))
Děkuju Stando, jsem dojatá.
Před pár lety jsem jela do Betléma. Betlém je malé arabské městečko v poušních horách, před Betlémem byly arabské zátarasy. V Betlémě vede silnice kolem bunkru, který střeží izraelští vojáci. Ten bunkr je hrobka Ráchel. Z autobusu jsem viděla obličej jednoho toho vojáka se samopalem, do smrti si ho budu pamatovat.
A na závěr pro Standu: Prosím tě, dej mi odkaz, kde si vyhrabal tenhle obraz. Chagalla miluju, mám jeho reprodukce po celým bytě, ale tohle vůbec neznám. Dík
Perchta: Tu návštěvu Izraele se všema k tomu patřícíma zážitkama ti docela závidím. Je to tak trochu můj sen. Ale k tomu hrobu. Jsou ve skutečnosti dvě místa, o kterých se říká, že jsou hrobem Ráchel. Hrob, na který je několik odvolávek dokonce v Bibli, je poblíž Rámy (to je asi 8 km severně od Jeruzaléma) a je to stále pamětní místo. Ten hrob, který jsi viděla ty, je dnes tzv. "oficiální" hrob, který sice nemá oporu v biblické tradici, ale jeho místo je odvozeno z nějakých jiných hebrejských textů a židovští rabíni na jejich základě rozhodli o jeho pravosti.
Ať je to jak chce, je to šílený pohled, dívat se na hrobku ženy, co umřela před tisíciletími, jak je střežená vojskem.
Hmm, tam to asi fakt nikdy neskončí. Nejhorší je, že jak židé, tak arabové mají na stejném území již svá svatá místa, která jsou spojena s jejich identitou. A tak se jich jen těžko budou vzdávat. A k tomu ta neustálá eskalace násilí, které zase nemůže vyvolat nic jiného. Je to nešťastná země a židé zkoušenej národ už od Abrahama. Když člověk pomyslí na jejich historii (Egypt, Babylon, Řím, téměř 2000 let rozptýlení po celém světě), tak už snad ani nevěří, že by dneska mohli mít jednodušší úděl. Vyvolení a zkoušky asi už patří k sobě.
Pišta_Hufnágl
18. 05. 2003
halivero, jestli tě to oslovilo, jseš naštvaná, směješ se tomu, znáš příběh Ráchel?
jujda perchtí, naštvaná bych mohla být jedině na sebe, že su negramot a ten příběh neznám. proto mě oslovilo jen to jméno v názvu bo se mi líbí
To má být míněno jako kontrast s Ráchel a Leou? Těch osm potratů? Jinou spojitost nevidím.
Lea tam patří, jo. Hlavně je to o tom čekání, Dáša už stihla osm potratů a Zuzana z mého románu ještě pořád nic. A přitom pořád myslí na blaho těch druhých žen.
A k Ráchel byl osud taky takhle nespravedlivý. Zbyla po ní krásná hrobka, důkaz té nehynoucí lásky, jenže co s hrobkou, když máme v žilách krev?
Jo, máš pravdu, ale nakonec se i Ráchel dočkala a měla Josefa. Ale vždy byla ta druhá, vlastně celý život a přece to byla ona, kdo měla být ta první. Hm, ty se teda dokážeš inspirovat. Přiznám se, že kdyby si tu povídku výslovně nespojila s Ráchel, tak bych to v tom moderním pojetí nepoznal. Už se těším na pokračování.