Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Náhodné setkání

18. 05. 2003
0
0
670
Autor
Rachelinka

 

Kamarádka si novou partu našla

dokonce v jiném městě.

Když měla čas, pokaždé tam zašla.

byla jsem jak svázaná ve vestě.

Bylo mi velmi líto, že jezdila pryč.

Copak já jí nestačím?

V té době zaryl se do mého srdce rýč,

jak jsem ji odehnala a čím?

Jednou vzala mě s sebou,

nechtěla jsem, nesnášela jsem tu partu.

Ale pak mě seznámila s tebou,

ukázals mi úplně jinou kartu.

Zamilovala jsem se, to bude ono,

tys ale chodil s jinou holkou,

tak už to chodívá, jo no!

Způsobils mi tím bolest velkou!

Příští týden, když jsem opět přijela,

šli jsme společně na disku.

Pořádně jsem to tam rozjela

a poznala jsem tvoji lásku.

Žili jsme jen pro sebe.

Byla jsem láskou omámená.

Nedokázala jsem si představit život bez tebe.

To už přece jen něco znamená.

Myslela jsem na tebe dnem i nocí,

byla jsem šíleně zamilovaná.

Onemocněla jsem velkou nemocí,

připadala jsem si, jak k tobě přikovaná.

Poprvé jsem se zamilovala takto,

velmi jsi mě zvláštně přitahoval.

Nechápala jsem. Jak to?

Asi tím, že ses ke mně krásně choval.

Pak jsem tě několikrát podvedla

a mně to bylo celkem jedno,

jako kdybych naši lásku do ústraní odvedla.

Spadla jsem na to nejčernější dno.

Tys o ničem nevěděl a ani netušil,

Když jsem byla s tebou, připadala jsem si nemožně

i když si hezky ten čas využil,

já si připadala strašně směšně!!

Myslela jsem, že se s tebou rozejdu

a navždy od tebe odejdu.

Nemohla jsem se ti podívat do očí

každý večer si má očka pobrečí.

Ale pokaždé,co jsem s tebou byla

a chtěla jsem ti to říct,

zastavila mě nějaká magická síla.

jak mohla jsem dovolit víc?

Najednou jsi byl někým jiným,

změnil ses a bylo to dost vidět,

až teď už všechno o tobě vím.

Můžu na tebe jen okouzleně civět.

Nedávno to byl rok, co jsme spolu,

jsem šťastná, co víc si můžu přát.

Mohu jen za tebe děkovat bohu,

Že umíš mě svou láskou hřát.

Prožila jsem bolesti i slasti

něco velice známého.

Něco, jako citát k vlasti,

láska do srdce mého.

DĚKUJI !


Rachelinka
21. 05. 2003
Dát tip
Máš pravdu, takové věci neznám. A žiju si svůj život. Já vám nemůžu za to, že si měl(a) takovou smůlu. Já píšu pouze a jedině to, co se mi stalo! A nevím, proč bych měla skončit po vlak. Trochu divný názor, ne??

Bossman
20. 05. 2003
Dát tip
Souhlasim s Houbou a Watukinou. JInak co se týká obsahu. Neznáš život. Nevíš jaký to je něco doopravdy mít. Žil jsem dva roky na ulici a tam se děje věcí o kterých se ani ve filmech nezmiňujou. Zůstaň si zavřená na svý diskotéce, kaz všechno hezký co máš. Jednou skončíš pod koleji vlaku. Nevíš co je bolest.

Krel
19. 05. 2003
Dát tip
tak toto jde mimo mě...

houba
18. 05. 2003
Dát tip
inu, nejsem kritik, ale tohle by bylo možná lepší přeladit buď na úroveň povídky nebo alespoň nerýmované básničky, neb tahle forma je dost hrozná........ nelíbí, nelíbí, nelíbí (ale někomu se třeba líbit bude)

houba
18. 05. 2003
Dát tip
omlouvám se, rozhodně se nenech odradit od další tvorby

Wopi
18. 05. 2003
Dát tip
no, popravdě: našla/zašla, městě/vestě... je to opravdu začátečnické. Ale to nic, všichni jsme začínali. Chce to číst, psát, číst, psát...

Myšlenka
18. 05. 2003
Dát tip
počkám si na další, třeba překvapí...

Watukina
18. 05. 2003
Dát tip
Přidávám se k houbě. Při čtení této veršovánky (jejíž rýmy jsou opravdu ohrané, nenápadité a mnohdy účelové) mě spíš zajímal děj, než provedení. Myslím, že v próze - třeba povídce - by vynikl víc smysl i pointa.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru