NETYPICKÉ VYSÁVÁNÍ.

Jednoho dne mi došlo, že nános prachu na kobercích je opravdu už dost silný, protože jakékoliv malé kýchnutí vyvolalo v bytě menší prachovou vichřici. A tak jsem se dal do hledání nedávno zakoupeného vysavače. K mému překvapení jsem o něj zakopl na WC, následkem čehož se má hlava zabořila do záchodové mísy a došlo přitom i ke splachování.

  Lehce opláchnut jsem se hodlal pustit do luxování. A protože můj plán počítal s tím, že vyluxuji celý byt, tak jsem se snažil propojit všechny prodlužovačky. To se také povedlo a ve všech místnostech bylo náhle všude spousta šňůr. K mému překvapení se musel vysavač skládat. Návod se mi ale nechtělo číst, protože byl příliš dlouhý a já jsem si věřil, že to zvládnu i bez něj. A vypadalo to,  že ano.

  Netrvalo to dlouho a zmocnil se mě pocit zamotanosti v ohybné rouře. Zároveň její umělý konec jsem měl zaražen v ústech. Trochu divně se mi dýchalo. Nějak jsem při vrávorání klopýtl a přes vysavač přepadl. Ten se přitom spustil. A poté jsem měl pocit, že můj žaludek se přemisťuje do vysavače. Naštěstí se mi podařilo vyrvat rouru ze svých úst, ale roura se okamžitě přisála na vlasy. Při odtrhávání se všechny vlasy postavily kolmo. Letmý pohled do zrcadla prozrazoval, že mám účes ve tvaru pyramidy. Vše špatné je však k něčemu dobré. Aspoň mě vysavač vysál lupy.

  Toho, že vysavač už běží, jsem chtěl hned využít k luxování. Po vymotání se z roury bylo mou snahou vysávat. Avšak přes náhle zvířený prach, který připomínal sněhovou metelici, nebylo nic vidět. A tak jsem nahmatal konec roury. Co nejvíce jsem se sklonil nad povrchem toho, co jsem vysával. K mému překvapení to nebyl koberec, ale stěna. Hluk trhajících se tapet byl dost slyšitelný. Nějaký část jsem tápal rukou v prachové vánici po vysavači, abych jej vypnul. Marně. A tak jsem se tedy zapřel nohami o stěnu a vší silou jsem se snažil odtrhnout od stěny. Ale konec roury byl úplně přisátý ke stěně. Chvíli jsem se nacházel ve vodorovné poloze. Pak se mi konečně podařilo rouru odtrhnout.

  O pár vteřin později jsem v ležící poloze letěl na rouře a připadalo mi to jako bych letěl na koštěti. Místem dopadu se stal přímo vysavač. Toho jsem hned využil a snažil se ho vypnout. Jenže na vysavači bylo nějak moc tlačítek. A tak mě nenapadlo nic  lepšího, než je všechny postupně zmáčknout. Asi to nebyl zrovna moc dobrý nápad. Vzápětí se vedle mě roura vysavače vztyčila. A než jsem se vzpamatoval začala stříkat pěnu. Netrvalo to dlouho a pěna mě zcela obalila. Nějak jsem neměl po ruce žínku, abych toho využil k umytí.

  Obalený pěnou a dost naštvaný jsem se vrhl po rouře. Vypadalo to jakoby se chtěla se mnou prát. Podařilo se mi jí však přemoci. Pak někdo zazvonil. Ze zvyku jsem se hned rozeběhl ke dveřím. Za dveřmi stála zděšená pošťačka, která táhle vykřikla. Roura vysavače se jí přisála na sukni.

„To víte, já vysávám poprvé s novým vysavačem!“ znělo mé vysvětlení, ale při snaze odtrhnout rouru od sukně, se ozvalo rupnutí a část sukně byla vsáta do roury. Hluk přilákal na chodbu souseda pana Bezouška. Tomu se konec roury vzápětí přisál mezi nohy.

„Vždyť mi vysajete spodky!“ Rozkřikl se zděšeně.

„Když jen spodky, tak to budete mít ještě dobrý,“ řekl jsem mu a vší silou jsem rouru od něho odtrhnul a to za mohutného křupnutí. A pan Bezoušek se dal na útěk do bytu bez spodků. V rouře to podezřele zarachotilo a také hluk vysavače se pojednou změnil. Náhle místo nasávání začalo vše, co předtím vysál,  vylétávat ven. Zvědavá správcová Blažková, která se náhle objevila,  byla okamžitě zasažena spodky. Já jsem nějakým řízením osudu nasedl na rouru a vsedě na ní vylétl i přes zavřené okno na parkoviště. Za mnou letěl i vysavač. Netrvalo to dlouho a na všechny auta se snesla velká vrstva prachu,  co vysavač doma vysál. Brzo jsem už bez vysavače prchal před rozzuřenými majiteli aut.