Samota

Smutno. Je mi smutno. Už jsem zas sám. Nenávidím samotu...

Celé město mi připadá hrozně cizí. Všichni někam kráčí, spěchají a já..... jsem sám. Nikam nespěchám. Za kým?

Někdy to tak nevypadá, ale všechno to bolí. Hodně to bolí. Rozchod. Celou dobu co jsem byl s tebou jsem se toho slova bál. Byla to noční můra. Doufal jsem, že to nikdy nevyslovíš.

"Odstěhuj se! Chci být sám!"

Vím že život jde dál. Mám kamarády, školu..... a když budu něco potřebovat tak mi pomůžeš ( děkuji nežádám o pomoc, pomoc z pocitu viny a dluhu).

Celý den jsem prochodil městem. Viděl své kamarády, udělal si pár malých radostí, ale..... pořád ten pocit. 

Když se dívám do noční tmy vzpomínky se mi vkrádají nenápadně do hlavy. PRYČ! VYPADNĚTE!  Proč to všechno oživovat. Proč vzpomínat na tvé doteky, na tvůj dech, na tvé rty...

Chtěl bych se vrátit. Vrátit zpět na začátek  a vše udělat jinak. A nebo se raději ani nepotkat? Nezažít ty krásné chvíle? Vyhnout se poznání? Sladká lež! Jak rád bych stále nosil ty růžové brýle! Jak rád bych si přál tu slepou víru, která se již nikdy nevrátí!

Už nevěřím. Nikdy už nebudu věřit.

A láska? Láska je jen další strach. Toužím milovat, ale nechci ztrácet.

Není koho milovat. Ty jsi pryč a zbylo jen prázdno v mé duši, které nejde ničím zaplnit. Kde jsem měl tebe, usídlila se samota a prázdno.

DOST! Dost! Pryč!!

Spát. Půjdu spát a nechám se unášet sny. Nechám se spolknout tmou a propluji nocí na lodi snů. Vlnky noci mě přenesou až do dalšího rána.....