Můj den

Húúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú!

Tato povídka není ledajaká. Popisuje můj celičký den. Ráno mi zazvonil budík a já myslela, že to se na nás žene Bin Ládin se svým novým letadlem, aby vyzkoušel svůj vymakanější nálet do paneláku. Dobře ale berme v potaz, že Bin Ládin už prostě není ve fóru. Dobrá. Vstala jsem měla jsem pocit, že přes mě přeběhla rozběhnutá slepice a ještě přitom nestačila zabrzdit. Šla jsem k umyvadlu, můj kartáček spíš připomíná oškubaného kačera, než to čím má být. Jdu ke stolu, mé postřehy, to co vidím na stole se nepodobá normálnímu žrádlu, spíše zbytky něčeho co před tím někdo vyhodil a my to sebrali. (Promiňte mi tu nechutnost) Sním snídani (jesli se tomu tak dá vůbec říct, snad by to nejedl ani můj pes)
Ach, další postřeh. Můj pokoj vypadá jak po výbuchu atomové pumy, skladiště hadrů, lidé se diví, že se do toho pokoje vůbec vejdu. Nekteří říkají, že slovo "bordel" znamená to, že se nikam ani šlápnout nedá. Tak to tady snad ještě ano i když...

Jdu do školy, cestou mě stihne snad nejhorší osoba v životě, člověk si občas říká, co ten musí mít za rodiče, když je s prominutím takovej debil!!!
Nemůže bejt snad nic horšího, než bejt někde na antarktidě a narodit se jako eskymák Ale někdy těm lidem závidím.
Jdu, má chůze se mi zdá prkenná a když si pomyslím jak se kolíbám, tak si připadám jako kachna.

Ve škole nic zajímavýho, jenom že ty školní fůrie neuměj nic jinýho než řvát. Člověk si připadá jak když kolem nich tancuje papírovej čert a má chuť ho nakopnout. Oh, jak se to ono místo nazývá, ááááá já si vzpoměla prdel.
Dále spolužáci otravují (jako ostatně vždy), člověk už přemýšlí kde sehnat jed na krysy a jestli to na ně bude vůbec fungovat (ale to je malá poznámečka). Je po škole, začínají mě otravovat děti, člověk si jen představuje jak jsou to malý broučci a jak by je chtěl zašlápnout. Písklata ... Ach, k obědu je zase něco neidentifikovatelnýho, najednou se ke mě někdo přižene a řekne: "Ty jsi pro mě dražší, než americká cigareta" Člověkovi se hned zatopí mysl myšlenkami, na co ty lidi v dnešní době myslej. Fronta na oběd se táhne jako zvýkačka značky Wintefresh, kterou já tak nerada.
Tuhle se ke mě přiženou kluci a já si připadám jak slepice mezi kohoutama, kromě toho si připadám jak pod stálým dohledem VB, kterým se dříve říkalo Vole Brzdi, že? No nic, teď mám dilema, mám se rozhodnout kterého člověka mám ráda. No já nikdy neměla nic ráda, jen houpacího koně a svého uslintaného dudlíka.
Konečně jsem po obědě. Jdu do svého krytu, který se nazývá skladiště. Do večera nic nedělám, když jdu spát honí se mi hlavou různé myšlenky, většinou jsou bez odpovědí....... Třeba se mě někdo někdy zeptal, jaký sport provozuju, hned mě napadlo slovo sex, ale jelikož ten dotyčný řekl "Kromě sexu", nic jiného mě nenapadlo. Nevíte proč vlastně píši, když vím, že řada z vás neumí číst (rychle).

A teď, ať se vám trochu popíši, jsem spíše středního vzrůstu. Oči mám snad na svém místě a hlavu taky. Podle doktorů bych měla být v pořádku, nos trochu uhnutý doleva, no to víte, po úraze. Uši trochu plachtí, občas si připadám jako ten slon Bimbo, který s nima uměl i létat. No někdy to vyzkouším. Jsem snad i štíhlá zatím sem na sobě žádné velké změny nepozorovala. Nohy dlouhé a chodidla taková větší (občas si připadám, když vejdu do obchodu,
že jdou nejdřív má nohy (lyže) a pak já!
To už bude asi vše, tak hezký den a mějte se na pozoru! Húúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúúú!

---