Mateřská

Ach

co se to krčí v košíku

jablko, trochu červivé

a navrch hrozny, možná kyselé.

Dávno sklizena jsi

ty vichřice s rozcuchanými vlasy

které přelétly přes úhory

kdysi tak zelené.

Tak schoulit by ses chtěla

u fenek, u jejich struků

naběhlých

výživným mlékem.

Snad pochopit

tu ledabylost

s níž vrčí na své

odrostlé štěně.

Búvaj, že mi búvaj

syn moj premilený

či ma budeš chovat

na moje staré dny.

Tak dávno bez pevné zdi

a krajkoví ptačích stop

na bílých závějích

ten švabach tištěný

dávno smysl nedává.

Tak nějak do kruhu

si připadáš, když za trest

objímáš ztracené

a pro odměnu ty

které vyvrhl svět

zpět

do tvé náruče.

Odměna, trest, kde je hranice?

Tak obejmu polštář, tak sama,

sama jsem. 

A ty, syn moj premilený

který vedle spíš

chovej se mi, chovej.