Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSnad už jen...
09. 06. 2003
3
0
1304
Autor
valerinka
Unikáme.
Tiše ploucí městem,
krajinou a snem.
Unikáme přred realitou,
která ubíjí.
Není možne zůstat stát,
není možné běžet dál.
Před něčím unikáme.
Něco před námi.
My před něčím.
Unikáme,
aniž bychom veděli proč?
Umíráme.
S polibkem konečným,
s tím jediným posledním,
navždy posledním objetím.
Umíráme.
Ve skutku, ve snu.
V minulosti,
přítomnosti i budoucnosti.
Stále umíráme,
ale nikdo to nevidí,
nebo spíše nechce vidět.
Umíráme.
Spolu ve věčném objetí,
sami opuštěni časem,
v bezrozměrné soustavě.
Umřeli jsme a osvobodili se....
Až na poslední větu moc hezké! Připomíná mi to text jedné písničky ale už nevím od koho a jaké...to je jedno... Hlavní je teď tipovat*:-)