Příroda

Je mi na blití. Hledala jsem ve své, řekla bych bohaté, zásobě dost slov, ale žádné jiné můj nynější stav nevystihuje. Zvracet se mi zdálo až moc bez náboje.

Jak je možné, že veterinář, který bez umrtvení odřeže motorovou pilou krávě rohy, je téměř osvobozený ještě před soudem, jenom proto, že tento případ je v rozporu se zákony na ochranu zvířat? Zvířecí roh je stejně živý jako náš prst. Je součástí zvířete a odřezán má být jen v případě, že je zvíře agresivní. Bylo vážně 150 krav najednou agresivních? Pokud ano, tak co způsobilo agresivitu celého stáda? Na to se nikdo neptá. Je jednodušší vzít pilu a říznout do živého masa. Kolik by měl asi pan veterinář prstů, kdyby se mu řezali pokaždé, když je naštvaný až agresivní. Nejspíš by jich přes polovinu ztratil už v dětství.

Novodobá společnost má velký problém. Ztratila pochopení pro živou přírodu. Dnešní člověk chápe jen sebe a myslí si, že víc nepotřebuje. Časem mu snad dojde, že příroda není jen jeho dům, zahrádka a výlet k rybníku. Jednou snad najde pochopení a pokoru svých předků a pochopí, že svět počítačů je dobrý, ale bez zdraví přírody úplně k ničemu. Je to přesně jako s člověkem samotným. Homosapiens sám o sobě mnoho dokáže, ale pokud chybí zdraví, pak chybí i síla a elán. A až najde onu pokoru v přírodě, uvědomí si snad, že zvířata nejsou na žebříčku hodnot pod ním, ale že jsou mu rovna. Neumějí sice číst a psát, ale mají něco, co člověk moderní doby ztratil. Mají instinkt a dar lásky bez nároku na odplatu.

150 krav trpělo úplně zbytečně, kvůli lidskému rozmaru. V první řadě bychom se měli ptát jak to, že takový člověk pracuje s živým tvorem. V druhé řadě si položme otázku, co by člověk musel udělat, aby mu všechna týraná zvířata odpustila.