Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSaleb (6. – 7.6. 2003)
Autor
HOMO_PUBLICUS
Saleb
(6. – 7.6. 2003)Tohle arabský pití prej působí jako afrodiziakum a uvolňuje týpky mýho nesmělýho ražení. Fakt je, že polibky byly čím dál hlubší a intenzivnější, ať už to bylo účinkem salebu nebo ne…
Animatrix
byl skvělej a Jirka se objevoval se svojí typickou směsí něžnosti a dravosti.…podal mi další misku a šeptnul: “Doraž to.”
Pak jsme skončili sami v prázdný zavřený místnosti, byly čtyři hodiny ráno. Předtim jsme se dívali na závěr skvělýho filmu
Carrie a Jirka dialogoval s Markétou… její argumenty byly bohužel většinou slabší než jeho, což ale neznamená, že by jeho tvrzení byly příliš přínosný. Mluvilo se o duševním klidu, harmonii, o bojovým duchu. Markéta jeho suverénně pronášený názory, který předkládal jako pravdy, rozhodně nebrala a myslim, že se bude nadále vyhejbat rozhovorům s ním. Říká, že nemají význam.Jirka mluví jen v abstraktních pojmech.
Ta jeho personální filosofie mě ale zajímá – něco z toho se mi už stačilo osvědčit v životě a chci vědět, jakej je zbytek. A navíc mě zajímá jako člověk. Ne snad že bych si dělala nějaký iluze o našem budoucím vztahu. Jde o to zachovat přátelství a pokud se od něj mám co naučit, chci to udělat.Řekla jsem, že nejsem přístavem, ale lodí. Nato se zamyslel a odpověděl, že jsem celkem daleko – a bacha na hrdost.
Já vim, že je hrdost svůdná a může se snadno stát tou zatracovanou stopkou, zákysem na herním plánu. Jirka ale působí dost hrdě.
Řekl, že znal lidi, co se nadobro vysekali z trablí; byli snadný, ale čistý dvaceti voltový žárovky. On se považuje za stovoltovku, která není čistá.
Jirkovo nedotknutelný slovo je harmonie
. Jeho sázka patří instinktům. Pochopitelně.Z mýho nynějšího pohledu se jako nejhorší jeví jeho přesvědčení, že snadno a rychle pochopí způsob uvažování různejch lidí. Čte v knize, ale je často slepej. To my všichni, jenže jde o to pochopit to.
Když jsme zůstali o samotě (a ještě i předtim), pouštěl nějaký cédéčka ze svejch výběrů (100 zvířat, Grosmann a Šimek,
na konci orchestrální soundtrack k LOTRovi). Co mě štvalo bylo jeho zdůrazňování některejch slok a textů. Dávam rozhodně přednost svobodnýmu výběru a následný interpretaci. A pokud má rád jinotaje, stačí říct. Nevim, tenhle způsob mi prostě nesednul. Jako póza, ale možná to bylo fakt jenom navozování atmosféry, kdo ví.Nezna
m Jirku, ale vim, že proti mně nic z toho, co se dělo roho rána, nezneužije.Prej mu někdo řekl, ať mě před sebou varuje. Nebyl si jistej, kdy by to udělal sám.
Má holku a je strašně na ženský. Tak jsme si to vyřikali: to, co u něj hledám, samozřejmě není partnerskej vztah a když je mi s ním nějakou chvíli dobře, neznamená to, že mam zároveň potřebu ho částečně vlastnit – a to samý platí i naopak. Nesnášim, když na mě někdo vznáší vlastnický nároky.
“No jo, vy BLUDNÝ HOLANĎANI…”
To už jsme byli na rozloženým gauči a začínali si hrát. Z toho novýho napětí a očekávání se najednou věci přenesly do vjemů, doteků.
Popadl mě třas strachu z neznámýho, ze ztráty kontroly – a tak mě utěšoval.
“Uklidní tě, když ti slíbim, že zůstanu u mazlení?”
“…jo.”
“Copak?”
“Mam strach.”
“Z čeho?”
TICHO
“Z čeho máš strach? Zformuluj to, jinak tě sežere.”
Následkem tohohle třasu mě opustila kreativita a prostor, kterej mi Jirka nabízel, zůstal nevyužitej. Usnuli jsme, když svítalo.
Probudili jsme se asi v půl osmý. Byl zas plnej energie a začínal si při každý příležitosti.
Měli jsme k dispozici velkou místnost – kuchyň, celej byt spal. Byla jsem šíleně rozespalá, ale vyháněl únavu celkem efektivně :-). A zatímco nám stydla snídaně – čínský nudle v kelímku – pustili jsme se do h
ustší hry.Tehdy jsem se konečně osmělila a vklouzla mu rukama do kalhot. Jemně je nasměroval k tomu důležitýmu a stáhnul si je. Poprvý v životě jsem čelila nahýmu chlapovi :-)… vcelku síla, ale nehodlala jsem se nechat zastrašit.
“Víš, tohle je jako joys
tick… drž ho pevně v rukou a kluk bude úplně bezmocnej :-).”Chtěla jsem mu vrátit potěšení, který mi dal.
“Zkus kroužek z prstů,” radil změněným šepotem, “neboj se toho…”
Udělal se s pohledem šedejch očí upřenejch do mých. Sledovala jsem pohyby jeho těla, ale hlavně opětovala ten pohled. Jeho bílý semeno mi pokropilo břicho. Setřel ho kuchyňskou utěrkou :-).
“Dík.”
“Ne, já děkuju.”
Saleb nijak nescházel.
Po snídani za pomoci čínskejch hůlek (vtipnej zápas :-) jsme se přesunuli ke compu na chodbě, sledovali nějaký videa z tréninku aposlouchali muziku, ostatní se pak pomalu budili.
Jirka odešel kolem půl desátý, rozloučili jsme se.
Když byl u dveří, zrovna jsem hrála na compu Baldur´s Gate II… Otočil se na prahu: “Zase si hraješ.”
Pousmála jsem se.
Prej
mu taky řikaj “Tkáč iluzí.”Na stole zůstala poslední studená miska salebu, tak jsem jí tam nechala.