POSLEDNÍ AKCE-7

Nadporučík Karl Bremer sedící ve Fw-190 prudce pohnul řídící pákou do strany. Přes boční sklo kabiny uviděl siluetu Spitfira, kterému se blýskalo od křídel. Ostrou zatáčkou se vzápětí dostal z jeho střeleckého úhle. Dalším manévrem se chtěl dostat za něho, ale postřehl další dvojici britských stíhaček. V následujících vteřinách se ocitl v divokém souboji více letounů. Střílel krátké dávky a neustále se svým letadlem manévroval.

   Po chvíli zahlédl po levé straně ve vývrtce padat v plamenech Me-109,  nad níž prolétával Spitfire. Co nejrychleji stočil letoun jeho směrem a v klesavé zatáčce se dotáhl zezadu za jeho ocasní plochy. V rozsvíceném zaměřovači pak uviděl siluetu britské stíhačky. Jeho pilot provedl prudký manévr do strany, ale on vystřelil rychleji. Bílé čáry střel se zabodly do Spitfiru. Ten vzápětí přešel do klesavého letu a zmizel v mracích, přičemž za sebou zanechával černou vlečku kouře.

    Obloha byla poseta těžko spočitatelným množstvím letadel. Mnohá hořela, a nebo z nich unikal kouř.

  Seržant Charles Eben sotva stačil ze zadní střelecké věže bombardéru sledovat dění na obloze. Přitom ve sluchátkách se ozývaly varovné hlasy ostatních členů posádky, zvláště palubních střelců. Jako meteorit mu připadalo padající hořící letadlo, které se mihlo nedaleko B-17. Poté jeho zrak spočinul na několika německých stíhačkách, které se vynořovaly ze všech stran jako smečky hladových vlků na lovu.

„Proboha, slítaváj se na nás jako vosy na med!“ uslyšel ve sluchátkách výkřik horního střelce. Pak na pozadí šedivých mračen postřehl nalétávající nepřátelské letouny. Spojenečtí stíhači zapletení všude kolem v nelítostných soubojích nemohli zasáhnout.

   S prstem na spoušti kulometu upřeně sledoval rychle přibližující se stíhačky. Hlavně kulometů měl natočené jejich směrem a vzápětí zahájil palbu jako ostatní střelci. Vzdušný prostor se poté zaplnil prolétávajícími svítícími čarami střel. V zaměřovači se mu postupně mihlo několik stíhaček. Postřehl, jak od jedné z nich se začíná odvíjet bílá stužka kouře. Současně s tím se ozvala velká rána. Bombardér se otřásl.

„Hoří druhý motor vpravo!“ zaslechl výkřik druhého pilota v praskotu sluchátek.

Sotva to Eben uslyšel, tak spatřil další německá letadla. Hned natočil dvojici kulometů jejich směrem.

   Bremer ve svém Fw-190 prolétl mezi mraky a přímo pod sebou uviděl skupinu bombardérů, na kterou utočily německé stíhačky. Slétl níže a svou pozornost soustředil na jednu B-17, které hořel motor a která zaostávala za ostatními bombardéry.

  Zraku Ebena neunikl osamělý, mírně střemhlav letící Fw-190, který se velkou rychlostí přibližoval. Hned se ho snaží zalícit a do interkomu ohlásil jeho pozici. Přitom stiskl spoušť. Hlavně kulometů pálí dvojitý proud olova. Proudy střel chrlily i kanóny a kulomety nepřátelského stíhacího letounu.

   Oba muži viděli v zaměřovači letadlo. Stále tiskli spoušť. Obě letadla byla skoro současně zasažena. Z přední části stíhačky vyšlehly plameny. Bremer vykřikl, načež byl oslepen ohněm. Eben křečovitě držel stále prst na spoušti. Viděl, jak proudy kulek stále zasahují hořící letoun. Let Fw-190 se proměňuje v pád. Následovala obrovská exploze. Eben byl zasažen přívalem plamenů. Horko a palčivá bolest se ho zmocnila ve zlomku vteřiny. Pak mu vše zahalila tma a jeho vlastní křik jako by zanikal v dálce….

  Hořící trosky obou letadel zanedlouho padají k zemi a mizí v oparu, který zakryje místo dopadu.

KONEC

                                           ZPRÁVA O NÁLETU

DNE 14.ŘÍJNA 1943 ZAUTOČILO NA 700 B-17 A B-24 NA TOVÁRNY V NĚMECKÉM SCHWEINFURTU. CÍL BYL ÚSPĚŠNĚ ZASAŽEN. BOMBARDÉRY VŠAK UTRPĚLY TĚŽKÉ ZTRÁTY V PODOBĚ ZTRÁTY NĚKOLIKASET MUŽŮ.