Oldřich Janota

5:43, začíná svítat, barvy se odráží v kalužích s naftou, hustota r>1000xxx. Dvanáct zčernalých pater, městské lampy stále poblikávají v nočních intervalech úspory elektřiny a hranaté ostrůvky uvnitř panelů jim začínají odpovídat. Zavření v kvádrových edenech reálného stylu dnes opět nasadíme masky strnulých pohledů a vyrazíme do kvílení syntezátorů – po kapsách prášky. Ve vzduchu visí budoucí operace se sty tisíci vypínačů, světlo, jehož nečekanost i naplněné očekávání tě povalí. Dirigent dal povel – Industriální symfonie ,,Z Nového Světa‘‘, 1.věta, andante-pianissimo. Silnice začínají tepat prvními proudy vozidel, neomylně nasměrovaných k neměnnému cíli – neodbočíš, neodchýlíš se od trasy, jako vlak bez možnosti výběru.

5:43, šedost zdí a lana výtahu začínají skřípat. Prášek z omítky neustále odsýpá minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky, Silvestry, periody v nekonečném rachotu ozubených kol.

5:43, sousedka za stěnou ze spánku brečí. Papoušci začínají narážet hlavami do mříží a psi tupě mžourají do pohaslých obrazovek televizorů.

5:43, Teleshopping, pánev Wok, Horst – cirkusák se zlatým křížkem na uchu, telefonní čísla na zaručené úspěchy. Anebo taky Charles Bronson a krevní msta. Anebo taky tma, ticho. Tma, Ticho…ne nadlouho.      (7:43,9:43 – neúnavná válka světel, hluku, rachotu, lomozu, skřípotu, kvílení, bzučení, neslyšné vlny vykonávající svou smrtící práci.)

5:43, šero, tichý pohyb, prbuzení – v ústech mám hlínu, vítání jara v Hradci Králové, květiny, kloktadlo s prošlou lhůtou trvanlivosti.