Tam, kde končí duha

Zaveď mě tam, kde končí duha

A já se rozpláči, bude mi smutno z toho, že něco tak krásného má svůj konec

Bude mi líto mne i tebe a jak se spolu budem dívat přes okraj planety… budu Tě chtít obejmout, abych snad cítil, že tu nejsem sám- ještě ne. Budu se modlit, aby ten polibek s příchutí slz a hořkých mandlí nebyl ten poslední. Budu Tě hladit ve vlasech a prosit, abys ještě chvíli byla má. Zavzpomínám na to, jak jsem Ti poprvé zašeptal do úst ta sladká slůvka a neodolám Ti je neříct nahlas, tentokrát už nebudu čekat odpověď a bude mě to bolet. Mlčky se budem držet za ruce, vyhýbat se pohledy a čekat, kdo se první vyprostí ze sevření, které dříve znamenalo jistotu a lásku… kdo z nás to dokáže? Společně slepíme střípky naděje a když uvěříme, že čtyři ruce udrží víc než ruce dvě, pak se můžeme vrhnout do mocného víru nejistot, na jehož konci možná spolu nalezneme to, co jsme ztratili každý sám, ačkoliv to bylo naše.