Sbohem má Ardo

Lóriene můj zlatavý,

ve tmě ses ztratil, kdepak jsi?

Kam zmizely tvé lesní stíny,

kameny v řece, zátočiny?

Imladris vonná ve skalách,

zbyl z tebe jenom v srdci prach

a v duši bolest, v srdci stín,

co stalo se s tebou netuším.

Co Minas Tirith, kdepak je?

Zmizela, a s ní naděje,

že znovu spatřím svítání

nad Pelennorskou, nad plání.

Ztratil se mi též Temný hvozd,

nezpívá slavík, ztichl drozd

a Thranduilovy krásné síně

přikryl stín plazící se líně.

I Valinorská zářná zem

zmizela tiše pod mořem

ze strachu a mímení.

Vzpomínky zbyly pro snění.

Celá ta Ardy nádhera

tak náhle kamsi zmizela

a zbyl jen stín a černá tma

a radost pro mě pražádná.

Již neuvidím Ëu mou

kam každou noc mě mé sny zvou.

Již stín i mne přikreje,

až zmizí zbytek naděje.