Písmák Snad
Snad jednou poznáš,
že měla jsem tě ráda.
Snad jednou poznáš,
jak velký byl můj žal.
Hvozd
Cestička uzounká v stínu
velíkánů ztrácí se.
Stromy jak temné vojsko číhají,
číhají, zda někdo nejde.
Zmatek
Opět v duši zmatek mám,
tvář tvou ve snu vídávám.
Nemohu vypudit ji ze své mysli.
V pochybnostech zmítala jsem se teď,
Světélko
Plání bloudila jsem,
snila si svůj sen.
Putovala samotná.
Tu náhle zabliká
Rozhodnutí - ortel
Čekat mám znovu,
šedou t쨞kou mlhu
přede mne cosi pokládá.
Miluji ho, on to ví,
Hledání
Bloudím lesem - cosi hledám,
tápu pěšinkami - nenalézám
tu věc, co sužuje mne
v nočních představách.
Stín
Mezi stromy se mihl stín, bíle a stříbřitě zasvítil. Pak ke mě stále blíže vířil, skvěl se,zářil, jasně třpytil. Zvědavostí zmírám a touhou, však nehýbám se. Šanci mám na chvilku pouhou spatřit .
Mýtina . . .
Kráčej lesem, dýchej zhluboka,
vnímej jak kol tebe příroda divoká
voní a žije,
dýchá a pije
Promiň . . .
Za své skutky se omlouvám -
ty dnešní i ty dřívější.
Vím, jak bych měla, se nechovám.
Jaké asi budou dny zítřejí.
Putování
Bloudím tímto světem
jak vlčice pustou plání.
Již dávno nejsem vlčetem.
Když vtom, znenadání
Vlčice
Vlčice opuštěná bloudí pustou plání.
Nemá kam by šla, nemá smečku svou.
Vyje na měsíc a v srdci jedno přání:
najít přívětivé místo, kde může spočinout.
Atalantë
Númenórë - ostrov snový;
z něj pluli mocné lodě do dálavy.
Pyšní králové z moře
však do stínu padli,
Svit Bílé věže
Arandor či Númenórë - ostrov nový.
Mocné lodě vidíš plouti do dálavy.
Budeš-li z vysokých míst na Západ hleděti,
snad uzříš věž štíhlou, bělostnou.
SmS
V postýlce ležím,
na oblohu hledím.
Mám ráda zář hvězdnou,
však v myšlenkách jsem s tebou.
Slzy
Stále mi stékají slzy na polštář -
smáčejí moji zasmušilou tvář.
Proč zář čirého dne náhle zhasíná.
Snad naše bolest spolu s ním navždy usíná.
Království lásky
Mé já usíná a v prázdné postýlce leží
přikryté peřinkou a oděno pouze v Evin šat.
Pod zavřenými víčky mi film běží;
ity jej můžeš znát.
Víra
"Už jsi někdy milovala. "
ptá se občas bráška můj.
"Už nešťastná jsi přitom byla,
žes chtěla umřít stůj co stůj. "
Miluji a nenávidím !
Miluji a nenávidím.
Jak zvláštně jsou si blízká tato slůvka.
Vyslovuji je každé zvlášť,
a přesto najednou.
Ztracená důvěra
Vím, ztracené důvěry
těžko se nabývá.
A láska vzdálená
těžko se vracívá.
Dívka
Když je dívka hodně smutná,
pak pláče nebou pouští jenom svoji píseň.
To se jí pak chvěje hlas
a v srdci pociťuje zvláštní tíseň.
Šachová partie
Nazval jsi život šachovnicí
a já se stala tvojí královnou,
táhl jsi však s dámou
a proto ti teď dávám mat . . .
Nejkrásnější vzpomínka
Bylo mi tenkrát 15 let
a byly to mé poslední prázdniny.
Já poznala tenkrát šťastný svět,
ten mladý, ještě nevinný.
Úvaha
Láska je štěstí,
Láska je žal,
Láska je větřík,
co letí v dál.
Rohan
Rohan - to je nekonečná pláň.
Rohan - tam stáda koní letí v dál.
Rohan - tam vždy roste tráva svěží.
Rohan - toť zem, kde vichry nad krajinou běží.
Žalozpěv pro krále Théodena
Věren svému pánu žil,
a přec se stal jeho zhoubou;
Bělohřívák, jenž byl
rohanských stád chloubou.
Hovězí
To je jasný, vole,
když se baví drsní hoši,
vůl je v jednom kole.
Mám to dobře spočítané,
Naše Malá
Naše malá boubelinka
dumlá dudlík, je malinká.
Usměje se na maminku,
našpulí hned svou pusinku.
Ptáček
Pojď se ptáčku najíst zrní,
ať nám můžeš zazpívat.
Neschovávej se mi v trní,
vždyť mě nemusíš se bát.
Mamince
Tak jako ty konvalinky,
maminko má milá,
tak voněly tvoje ruce,
když jsi prádlo prala.
Loučení s kamarádkou
Jenou, až půjdeš v tato místa,
vzpomeneš možná, kdo tu žil,
kdo si zde oblíbil přírodu,
a kdo tu dětství své prožil.
Smutek
Mám tě ráda, máš mě rád,
přesto dokážem si lhát.
Přesto se teď rozejdeme,
cestu k srdcím nenajdeme.
Vzácnost
Proč v životě bývá smutek a žal,
proč nemůže být jen samé štěstí.
Vždyť co by člověk za to jen dal,
kdyby mu zářily jen šťastné hvězdy.
Dopis z lásky
Jsem sama.
Sedím na posteli a přemýšlím.
Můj smutek je tak velký,
že se nedá vyjádřit.
Nejdražší poklad
Jsem s tebou,
mám tě ráda- máš mě rád.
Ta slůvka, jež mě uvádějí
v posvátné rozechvění,
Prosba
Ty dobře víš,
pro koho já chci žít,
komu chci lásku dát,
tak nesmíš odejít.
Mládí
Krásná je vzpomínka
na ušlé mlá¨dí,
krásnější však vzpomínka
na věrné milování.
Zoufalá
Proč si stále myslím,
že mě nemáš rád.
Proč si stále myslím,
že můžeš mnou jen opovrhovat.
Vyznání
Já vím, ženejsem andělem;
však mé tělo pro tebe žhne
a srdce hoří plamenem.
Já vím jen to,
Výčitka
Ty víš dobře, co je láska,
ty to dobře víš.
Tak proč mě tu, ubohou,
neustále trápíš.
Já vím
Já vím, je mi teprv 15 let,
však mám tě tolik ráda.
Tak proč musíš vždy odejet,
proč zůstávám tu sama.
Rada
Až někdy smutně zůstaneš stát,
vzpomeň si, chlapče, kdo měl tě rád.
Na děvče mladé, co měl jsi rád,
které pak nechal jsi u cesty stát.
Proč ?
Proč se lidé nenávidí,
co jim jen v lásce brání.
Proč nikdo z vás nevidí,
co v srdci láska chrání.
Život
Abys nebrečel, musíš se smát,
hlasitě smát.
Abys mohl žít, nesmíš se dát -
do posledního dechu se rvát.
Slib
Já chci tě mít zas ráda,
chci stále s tebou být.
Já chci, abys zas věděl,
že tu budu jen pro tebe žít.
Glum
R, Tuhle písničku chtěl bych ti Glume dát,
ať ti každej den připomíná
toho, kdo je tvůj, čí ty jsi a co máš rád,
ať ti každej den připomíná.
Cheysulijské vítězství
Kde je teď národ Cheysuliů. A kde jsou jejich lir.
Kdy konečně zavládne v této zemi mír.
Když Ihlinijští útočí na království Homanaské;
snad přilétnou na pomoc šípy cheysulijské.
Zkáza Beleriandu
Nad zemí lidí a elfů se stíny kloní,
temné a černé, černější než noc.
Na poplach veliké zvony zvoní,
ale již je pozdě moc.
Mlha nad močálem
1, Z Rohanu dál tři jezdci spěchají a vítr vzdouvá jejich pláště.
Tmou půlnoční se meče blýskají a svítí bělma plná záště.
Ti míří přímo pod mordorskou zeď, ach, bože můj, co bude s králem.
Kdo z vás si troufne hádat odpověď, tu zná jen mlha nad močálem.
Pád Gondolinu
Ach, Gondoline. Gondoline, město sedmi jmen.
Ty utajené město, které padlo Zlem.
Když Turgona podvedl a zradil Maeglin,
a zkázu městu tím tak přivodil.
Nirnaeth Arnoediad
Já na tváři jsem kdysi úsměv mívala,
když na tebe jsem hleděla, či s tebou si povídala.
Když teď sedím tak sama a vzpomínám na tebe,
z očí mi, jedna za druhou, kanou slané krůpěje.
Šmak
1, Kdo ho prvně zřel, ten v něm uviděl draka z všech svých hrůzných snů.
Jeho ladný krok, jeho zlatý bok, nejhorší ze všech postrachů.
||:Když letěl ve mracích, neozval se smích, každej se ho hrozně bál.
A tak tušil jsem, že se blíží den, abych ho já sám sklál.
Návrat elfů
1, Drobně mží a do noci roh zraněným elfům zavolal vstříc.
Z útesů skal, ostrých jak nůž, už přichází
elfové dobří, tak tiší jak dým, maj na těle rány ave tvářích stín,
to ze strašný války zpátky se vrací domů k nám.
Láska a přání
Láska - to je čarodějka tajemná,
Láska snad pro každého něco znamená.
Láska je záhadná a kouzelná,
já Láskou jsem teď zmámená.