TRAMPOTY PANÍ ŽVÝKAČKY

Napadlo vás někdy, jak se asi žije takové žvýkačce? Chudinka malá lepivá, kolikrát ani sama neví, kde bydlí, protože její bydliště se přesouvá každou chvíli. Z obalu do úst, z úst na různá jiná místa – do odpadkového koše, zpět do obalu, někdy dokonce do jiných úst a kdoví kam se ještě dostane. Jak k tomu ale taková žvýkačka přijde?

         Žil byl kdysi jeden velmi chytrý a hodný pán (nejspíš povoláním vědec) a ten ve své volné chvíli vymyslel to všem dobře známé zařízení – žvýkačku. Ta se z temné laboratoře dostala na světlo boží a hned se stala oblíbeným hitem všech pozemských tvorů, nejvíce ale lidí. Občas sice zahlédnete psa nebo jiného domácího miláčka, jak si ji líně převaluje v tlamě, ale to bývá většinou výjimka a pouhá souhra náhod nepozorného majitele ochočené divé zvěře. Ano, oblíbenost se jí odepřít nedá, ale co další vlastnosti?

Samozřejmě blahodárně působí na naše tělo a zdraví. Nemyslím tím ale jen vybělení chrupu do oslňujícího lesku nebo ledově svěží dech, jsou tu i jiná místa, kde úspěšně působí. Například svaly (pravidelní poživatelé žvýkaček mají silně vyvinuté tzv. svalstvo pantové), ruce (rozbalováním žvýkaček ze zapeklitých obalů si procvičujeme jejich zručnost) a v neposlední řadě i nervy! Bohudík ne ty naše, ale především okolních závistivců, kteří nám většinou tuto báječnou žvýkací činnost nedopřejí. Do této skupiny patří šéfové, kolegové a hlavně učitelé, kteří proti žvýkačkám bojují všemi možnými prostředky. Počínaje slovními napomenutími, poznámkami, výhružkami a jinými postihy, které zůstávají pro nás obyčejné a hloupé smrtelníky nepochopitelné.

K dalším vlastnostem toho vynálezu zkázy patří barevnost a aromatičnost. Nevěříte? Ani já jsem nevěřil, dokud jsem neotevřel pár desítek balíčků plných překvapení a nezjistil, že tyto pochutiny mají všelijaké barvy začínající na neutrální bílé, pokračujíce světle žlutou, oranžovou, červenou, hnědou nebo zelenou a konče odpornou černou. S chutí a vůní tomu není jinak – pochutnáte si na gumovém jablku, melounu, malině, jahodě, dokonce můžete okusit i láhev coca-coly nebo nechat ve svých ústech řádit uragán vonící mátou a pepermintem. Dodnes nechápu, jak mohou výrobci vtěsnat do tak malého obdélníčku horský vánek, borový háj nebo 16 druhů lesních plodů a okořenit celé dílo vitamíny A, B, C a nedivil bych se, kdybych zde nalezl i vitamíny Š, G nebo X, protože ve světě reklamy a obchodních triků je možné vše.

Teď mě napadl význam žvýkačky v inzerci a po ekonomické a politické stránce vůbec. Tou poslední se raději zabývat nebudu, protože by možná mohly na povrch vyplavat neuvěřitelné výsledky o inteligenci našich potravinářských výrobků a opačném stádiu představitelů státu. S reklamou je to ale úplně jinak. Téměř kdykoliv, když si zapnu svůj malý domácí černobílý televizor po babičce a trpělivě čekám na dokreslení obrazu (někdy se bohužel nedočkám vůbec), mám štěstí zhlédnout soubor krátkých a stupidních upoutávek, kterým se u nás i ve světě vznešeně přezdívá REKLAMA. Samozřejmě v žádné nechybí šot na dámské hygienické potřeby, to už není nic nového, ale v poslední době se stále častěji objevuje propagace právě výše zmíněných klinicky testovaných gumových poživatin. Jedny zaručují svěží dech, další zdravý, zářivý a neodolatelný chrup, třetí div neslibují dlouhověkost. Když tak přemýšlím, říkám si, že nebýt v naší zemi alkoholiků, kuřáků, žen (menstruujících a telefonujích) a „žvýkačů“, nemáme, jak se lidově říká, co do huby. Tento průmysl dává lidem práci, zvyšuje tím nezaměstnanost, životní úroveň a platy poslanců.

Buďme tedy rádi, že máme z čeho žít, protože nebýt žvýkaček (a pár ostatních nedůležitých věcí), neměli bychom ani na základní obživu typu rohlík – houska – rohlík a celý náš systém by se zhroutil. Tolerujme proto všechny žvýkající tvory a neberme jim jejich „gumy“, nebo se jednoho dne vzbudíme a nebudeme mít ani my co jíst!