NETYPICKY S KÁNOÍ

Jednoho dne mne zaujal velký podlouhlý předmět připevněný na chatě ke stropu.

Při bližším zkoumání jsem zjistil, že jde o kanoi. Nevím, jak a kdo jí tam dal,ale snažil jsem se ji sundat. Držela však dost pevně. A tak jsem pořádně zabral. Strhnout se mi ji podařilo, ale s ní také celou jednu desku stropu. Po dopadu na trampolínu, která dočasně sloužila jako postel,  jsem se katapultoval zpět ke stropu. Přitom mě praštilo pádlo do hlavy a skončil jsem se zaraženou hlavou v nitru kanoe.

  Po několika přemístěních se ke stropu a dolu jsem vyvrávoral se zaraženou kánoi na zahradu. Má chůze netrvala dlouho, protože do cesty se mi postavilo pařeniště. Snažil jsem se konečně z kanoe vyprostit. Za okamžik mi kánoe sklouzla do pasu a tam uvázla. Po chvilce chození po zahradě mě napadlo, že bych si mohl procvičit nanečisto pádlování. A tak za okamžik jsem si představoval všude kolem sebe vodu.

  O návrat do reality se postaral skleník,  do kterého jsem narazil. Rána to byla velká a po ní mé pozornosti neuniklo to, že se nacházím v kolmé poloze hlavou dolů zpříčen v konstrukci skleníku. Následný pád do kopřiv nebyl moc příjemný. Podařilo se mi z ní konečně vyprostit.

 Díra v kanoi vypadala hrozivě, ale několik prkýnek a hřebíků to zakrylo. A pak se mé myšlenky soustředily na řeku, která tekla nedaleko. A protože kanoi se mi nechtělo vláčet, mojí pozornost upoutal podlouhlý vozík, na který jsem kanoi přidělal. Držela pevně a poté co jsem se v ní usadil a pádlem se několikrát odrazil, tak se vozík s kanoí i se mnou rozjel.

   Na kopci, který svažoval k řece, vozík nabíral na rychlosti. Náhle se přede mnou objevilo hejno hus.  Husy se rozprchly všemi směry až na jednu. Ta se usadila nechtěně na mé hlavě a podle toho, jak se projevovala, se jí to moc nelíbilo. O chvíli později jsem spatřil hejno slepic. Vzápětí všemi směry létalo peří. Dalším nechtěným pasažérem se stal kohout. Chvíli husa i kohout klovaly do sebe, ale pak svou pozornost soustředily na mě, což jsem hned pocítil na vlastní kůži.

  Vozík se za okamžik vřítil na náměstíčko vesnice. Nějaký muž nesoucí bedny byl zasažen předkem kanoe. Vzápětí za táhlého výkřiku se prosmýkl kolem mne a zmizel. Sebou vzal husu i kohouta a pak se dal před nimi na rychlý úprk. To už jsem byl zasypán velkým množstvím vajíček a přes obličej mi stékal jejich obsah. Přitom se přede mnou objevil stánek,  na kterém byla cedule OVOCE-ZELENINA. Ta cedule mi spadla vzápětí do rukou. Vzduchem létalo hodně druhů ovoce. Kanoi na vozíku však ani to nezastavilo. Pokračovala dále k řece.

   Ani jsem nestačil dojíst meloun a řeka byla v dohledu. Smůla bylo v tom, že na břehu bylo velké množství stanů a také hřiště, na kterém byla tenisová síť. Ani ta vozík nezastavila. Několik stanů také vzalo za své a dost naštvaní lidé se za mnou rozeběhli. Po prolétnutí porostem už kanoe nebyla na vozíku a hned nato následoval dopad do vody, kde se mě zmocnil prudký proud. Nevím, jak se to mohlo stát, ale nějak jsem se zachytl za větev, která byla nízko nad vodou. Ta mě vzápětí mrštila ke břehu. I v letu jsem se snažil pádlovat. Pak se přede mnou objevilo otevřené okno chaty. Po prolétnutí jím kanoe přistála na prostřeném stole.

„Pardon. Já jsem poněkud sjel z řeky. Jinak přeji dobrou chuť,“ sdělil jsem užaslým chatařům, kteří v tu chvíli zřejmě neměli na jídlo ani pomyšlení. O chvíli později mně nezbylo nic jiného, než se dát na rychlý útěk nejen před nimi, ale i před davem rozzuřených kempařů..