Zmatky mého života

Dokola. Je to pořád dokola. Donekonečna přemýšlím o životě, o světě, o lásce. Přemýšlím o tom, koho miluji. Přemýšlím o tom, zda je vůbec k něčemu žít. A hlavně - přemýšlím, proč žít... Před časem vstoupila do mého života láska. Byla jsem natolik zamilovaná, že jsem viděla jen svůj svět. A skutečně jsem milovala. Poprvé. Znala jsem lásku k rodičům, kamarádům, ale tohle. Co to bylo, co náhle změnilo moje myšlenky? Vím, byla to láska. Poprvé jsem slyšela slova: "Miluju Tě". A poprvé je vyřkla i já. A pak náhle konec...Láska, štěstí se změnili v bolest, pláč. Nespočet slz smočilo mé tváře. Uzavřela jsem se do sebe. Vplula lehce do depresí a nemohla ven. Měla jsem pocit, že jsem zbytečná. Milovala jsem, ale nikdo mě. Byla jsem sama. Jako by toho nebylo dost, přišly další rány. BUM, BUM, BUM. Rány, které rvali můj klid pryč z mého života. Co dál? Mám žít? Věděla jsem, že se ze mě stává dospělý člověk. Ale proč tak náhle? Chtěla jsem se zbavit depresí, chtěla jsem přestat milovat. Ale copak to jde? Vzpomínky se sice pomalu vytratily, ale láska zůstává... Pak přišel někdo jiný...ale moje city....Prý je nejlepší lék na nešťastnou lásku, láska nová...Zkusila jsem to,ale věděla, že tonikdy nebude tak čistá láska, jako dřív. Zůstávala jsem s člověkem, kterého jsem nemilovala...Jen, abych vyléčila bolavé srdce. A navíc...staré city se vracely. ON se vracel...A teď už je to tak dávno. Jsem šťastná? Už vím, že přichází nová láska. Konečně nová upřímná. Ten, kterého jsem zneužívala na vyléčené mé dušičky, mi pomohl. Snad ho miluji...jen někdy...Někdy vzpomínám a vím, že hluboko v mém srdce je láska čistá.

---