Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDen předtím
09. 08. 2003
1
0
772
Autor
J_M_C
Čekal na ni, nevěděl jestli někdy přijde. Říkala, že nikam s nikým nechodí, nikomu nevěří. Vypadala tak veselá a smělá, když s ní mluvil telefonem. Přesto říkala, že je to jen zdání. Nevěděl čemu věřit. Na jednu stranu by rád věřil dojmu, na druhou zase neviděl důvod, proč by mu měl lhát. Rád by ji poznal. Cítil, že ho zajímá čím dál tím víc. Trochu se bál, měla přeci dost času si o něm vytvořit představu, sen který se mu nemusel vůbec podobat. Nevěděl co dělat, nikdy tenhle problém neřešil, vždy viděl jen to, co bylo řečeno.
Jak vypadá? Kdo ví? Ale copak na tom záleží? Povídá se mu s ní dobře, když slyšel její hlas přes telefon, byl překvapen víc než mile, tím příjemným smíchem a měkkým hlasem. A nádherně píše, na to se nedá zapomenout. Má skvělé nápady a romantickou duši. Vždycky napsala něco, co on dokázal rozvíjet dál, do jemných nuancí lidských pocitů. Občas mu přišlo, že ona moc pospíchá s dějem, zatímco on, no potřebuje víc času.
Jak to nyní vypadá směšně, když si vzpomene, jak všichni naslouchali jeho slovům, aniž tušili, že to nejsou slova jednoho člověka, ale dvou. Ona dala představu, on slova, detaily, popsal její i své sny. Ona nechtěla, aby to věděli, on nechtěl, aby utekla. Nechtěl aby utekla jemu, aby utekla před ním. Nevěřila jeho upřímnosti jako mnoho jiných před ní a možná se zařadí mezi ty, které než aby poznaly pravdu, radši se schovaly, utekly. Ale to není možné, po tom co mu všechno řekla.
Bude se muset rozhodnout. Buď hned, nebo už nikdy. Zítra, zítra se ukáže pravda. Je rozhodnuto.
Jak vypadá? Kdo ví? Ale copak na tom záleží? Povídá se mu s ní dobře, když slyšel její hlas přes telefon, byl překvapen víc než mile, tím příjemným smíchem a měkkým hlasem. A nádherně píše, na to se nedá zapomenout. Má skvělé nápady a romantickou duši. Vždycky napsala něco, co on dokázal rozvíjet dál, do jemných nuancí lidských pocitů. Občas mu přišlo, že ona moc pospíchá s dějem, zatímco on, no potřebuje víc času.
Jak to nyní vypadá směšně, když si vzpomene, jak všichni naslouchali jeho slovům, aniž tušili, že to nejsou slova jednoho člověka, ale dvou. Ona dala představu, on slova, detaily, popsal její i své sny. Ona nechtěla, aby to věděli, on nechtěl, aby utekla. Nechtěl aby utekla jemu, aby utekla před ním. Nevěřila jeho upřímnosti jako mnoho jiných před ní a možná se zařadí mezi ty, které než aby poznaly pravdu, radši se schovaly, utekly. Ale to není možné, po tom co mu všechno řekla.
Bude se muset rozhodnout. Buď hned, nebo už nikdy. Zítra, zítra se ukáže pravda. Je rozhodnuto.
Cornel_Nemtanu
11. 08. 2003
cornel, kdyz pisu pocitovky, nepotrebuju se rozepisovat do detailu, potrebuju se jen neceho zbavit, nejakych nejanosti a zmatku.
Cornel_Nemtanu
11. 08. 2003
cornel, hmm asi jsem to napsal dost nejasne. jde o to, ze kdyz ty svoje nejasnosti a zmatky prenesu na papir (jako v tomhle pripade, protoze to neni nova vec, to je nekolik let stara), tak je na tom papire vidim, muzu se na ne podivat a uz je v sobe jako zmatek necitim, ma to uz nejaky rad, i kdyz to vypada jen jako shluk slov. btw. slysel jsi nekdy vyraz "dusevni prujem"?