Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDen poté
09. 08. 2003
3
0
763
Autor
J_M_C
pokračování den předtím, rozdělené je to schválně.
Pomalu se vydali směrem k řece, pak dál, přes most. Ona dlouhé vlasy rozpuštěné, on taky, vítr si s nima hrál. Chvíli se dívali na labutě, pak pomalu pokračovali dál podél řeky. Po nábřeží chodilo plno mladých lidí, držely se za ruce, dotkl se také její ruky, sama mu vklouzla do dlaně. Cítil se šťastný a ona vypadala také šťastně. Povídali si, o všem možném. O svých představách plánech a přáních. O tom jak si psali, jak si jeden druhého představovali. Najednou měl pocit, že něco tu skvělou pohodu ruší, že tam něco nepatří. Bylo mu jasné co, nebo spíš kdo. On nebyl ten, koho si představovala, ne z vnějšku. Proč? Nedal to na sobě znát, ale přesto cítil zklamání. Povídali si dál. Došli k nějakému baru, stavili se na skleničku, povídali si a drželi se za ruce. Sedl si k ní a začal si vymýšlet básničky, které ji pak šeptal do vlasů. Zapomněl na svůj pocit před chvílí, ne, nebude to tak, jak si myslel. Ale po chvíli začal mít pocit, že zase není něco v pořádku. Ne, nezdálo se mu to, byla smutnější než před chvílí. Navrhl odchod, souhlasila.
Pomalu procházeli nočním městem k jejímu domovu. Zase si povídali, ale teď už to bylo vážnější. Povídali si o ní. Pomalu došli k ní, pozvala ho dál. Nebyl si jistý, jestli má, ale nechtěl ji nechávat samotnou, ne teď. Zeptala se ho, co si dá k pití. Řekl, že čaj. Pak šel za ní do kuchyně aby jí pomohl. Seděla u stolu a plakala. Pohladil ji a pak udělal velký hrnek
čaje. Postavil ho na stůl a sedl si k ní, potom ji vzal kolem ramen a přitiskl k sobě. Ať už předtím myslel na cokoliv, teď už bylo pozdě. Věděl co bude dál. Utěšoval ji a hladil po vlasech. Usnula, ještě chvíli počkal, chtěl ještě chvíli cítit vůni jejích vlasů a slyšet její dech. Pak ji odnesl a uložil do postele. Potom si došel pro hrnek s čajem a židli a sedl si vedle její postele. Hlídal klid jejího spánku. Ráno, ještě než se vzbudila, odešel. Neměl tu už co pohledávat. On nebyl ten koho hledala, možná se ještě potkají, ale spíš ne.
Nebude jí volat, možná napíše. A ona? Nezavolá mu, nikdy nevolají. Ani mu nenapíše, holky klukům nepíšou. Chvíli se mu nejspíš bude vyhýbat. Pořád to samé dokola. Tak a zase je sám.
mnojo, preklepy, pokusim se to zlepsit. jsem to nekontroloval, kdyz jsem to prepisoval.
Cornel_Nemtanu
11. 08. 2003
pisu ze prisla uplakana, nenapsal jsem, ze kvuli nemu.
ma to podobny podklad jako den predtim, je to proste prepsany dokud to bylo cerstvy, nesnazi se to hrat na zadny umeni, je to opet pocitova zalezitost. mozna z hlediska nezavisleho pozorovatele by to vypadalo jinak.