Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 26
22. 06. 2000
0
0
2529
Autor
Robinson
Pojď, změníme se v ptáky,
roztáhneme svá mocná křídla,
co nás donesou kam jen budeme chtít
a odletíme pryč.
Pryč, někam do neznáma,
kde potkáme divné bytosti
a uvidíme divné věci.
Pryč, kde čas je jen zákruta řeky
a svět je ukryt v prachu hvězd,
kde pláč je jen pomíjivá slza
a řev lvů je nekonečný.
Pojď, změníme se v hady
a propleteme svá těla
od konce až k věčnosti,
otevřeme chřtán a spolkneme celý svět,
jen lásku ne.
Poplazíme se pohořím,
kde rostou divoké květiny,
budeme si s nimi povídat
a svá těla budeme chladit
v jezeře tisíců slz.
roztáhneme svá mocná křídla,
co nás donesou kam jen budeme chtít
a odletíme pryč.
Pryč, někam do neznáma,
kde potkáme divné bytosti
a uvidíme divné věci.
Pryč, kde čas je jen zákruta řeky
a svět je ukryt v prachu hvězd,
kde pláč je jen pomíjivá slza
a řev lvů je nekonečný.
Pojď, změníme se v hady
a propleteme svá těla
od konce až k věčnosti,
otevřeme chřtán a spolkneme celý svět,
jen lásku ne.
Poplazíme se pohořím,
kde rostou divoké květiny,
budeme si s nimi povídat
a svá těla budeme chladit
v jezeře tisíců slz.
Silvinka: Nekdy me napada, ze je velka skoda, ze lide, kdyz jsou spolu, tak musi porad o necem mluvit. Jazyk je tak nedokonaly nastroj na vymenivani si pocitu. Jako je mluveni spolu, povidani si spolu, proc neni i mlceni spolu? Sdileni a vychutnavani si spolecnych chvil, pocitu, nalad, vjemu . . . .? No, neni to skoda?
Nádherne romantické snivé krásne... Stačí zavrieť oči... Ach... Nemám čo dodať, je to tak krehké. Tak mlčím, aby som nevyplašila to kúzlo...
Takový psala moje milá sestra, když jí bylo 16 let. (V té době taky poslouchala Doors.)
Krásná představa...chtěla bych si povídat s divokými květinami v hadí kůži...škoda,že to neumím... :-(