Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLes
16. 08. 2003
4
0
1403
Autor
Meggie
Troška borůvek
zbarvila čelo
a lehký úpad do klína
a do mechu
kde se milují dvě užovky
kde nebem voní hlína
celá věčnost
než přijdeme
na řadu MY...
nezdá se mi to smutný...k zamyšlení...bych řekl lokomotivo naše:-)
ty užovky bych chtěl vidět...
Jo - k zamyšlení - jako všechno :-) Když jsem se nad tím zamyslel, přišlo mi, že je to smutný - přecejen - vědět, že musíš čekat na něco, po čem tolik toužíš celou věčnost, neni vůbec veselý :-)
Jo - tak to je dobrej postřeh - dík :-) Na mě osobně to zapůsobilo jako smutný postesknutí, než že by po tom autorka ve svém dílku "netoužila" - kdyby to tak bylo, očekával bych jásavější atmosféru - ovšem - jestliže v tom není nějaká analogie se smrtí, kterou u mě vyvolává ta "vůně hlíny"...
Každopádně dík :-)
nebem voní hlína - se mi líbí
přijdeme na řadu MY - se mi nelíbí
a celkově tak napůl... což je u básničky vlastně k ničemu, copak se něco může skutečně napůl líbit...? Aha :)
Jak kdy - každopádně - u takhle krátkýho textíku by se mělo líbit asi jako celek - nebo by tam musela bej ňáká opravdu silná myšlenka, kterou tady postrádám - takže souhlasím, že napůl je k ničemu :-)