Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBez hlesu
17. 08. 2003
2
0
1165
Autor
AndělKačka
Bez hlesu
Jen tak sedím…tise bez hlesu…
Srdce mi pláče skrze oči.
Svět bez Tebe ???… – honí se mi hlavou zoufalství…
Bolí…moc mě bolí srdce !!!!
A ty mlčíš přísností.
Cítím, jak mě vyháníš z duše – ze srdce.
Ze života.
A jen tu tise sedím zmučena bolestí…
S touhou Tě obejmout …
Cítit Tě…
Vnímat Tě…
Být u Tebe blízko…
A zatím bezmocně vidím, jak se snažíš uniknout…
Zmizet…zapomenout…
Nestýskat si po mě…
už teď.
cítím, jak Ti nechybím…
Cítím jak se v Tobě propadám do nicoty.
….nevím, co udělat…?
…sedím v beznaději…
…schoulená bolestí…
a jen tiše pláču.
Pro Tebe…
Kvůli nám !!!!!!
………….!…………..
Jen tak sedím…tise bez hlesu…
Srdce mi pláče skrze oči.
Svět bez Tebe ???… – honí se mi hlavou zoufalství…
Bolí…moc mě bolí srdce !!!!
A ty mlčíš přísností.
Cítím, jak mě vyháníš z duše – ze srdce.
Ze života.
A jen tu tise sedím zmučena bolestí…
S touhou Tě obejmout …
Cítit Tě…
Vnímat Tě…
Být u Tebe blízko…
A zatím bezmocně vidím, jak se snažíš uniknout…
Zmizet…zapomenout…
Nestýskat si po mě…
už teď.
cítím, jak Ti nechybím…
Cítím jak se v Tobě propadám do nicoty.
….nevím, co udělat…?
…sedím v beznaději…
…schoulená bolestí…
a jen tiše pláču.
Pro Tebe…
Kvůli nám !!!!!!
………….!…………..
Hranice s hysterií .. ale o tom to je .. o citech a pocitech, dostat je ze sebe .. ulevit si ..
shadow: Mluvíš o sobě, viď .. ;o)))
ShadowDancer
24. 08. 2003
Ne, nelíbí se mi. Je to takový patetický výkřik, a nějak se z něj ztratila poezie.
Poezie někdy sídlí v lidském srdci. I hloupoučký výkřik, nebo nenápadná slza, nekanoucí v sladkých rýmech, nespoutaná uměleckou invencí, prostě něco vypovídá.
Ne každý má dar vytěžit ze svého smutku krásný povzdech. Vzpomeň na Goethova Torquata Tasa:
Tam, kde druhý v žalu oněmí,
mně z bohů kdos dal vyslovit
jak trpím.
Jenom génius dokáže proměnit svou niternou bolest v radost z aktu tvorby, kterou poté sdílejí i ostatní a radují se tak vlastně z cizího neštěstí.
Niternost je ale pouhým předpokladem, podmínkou nutnou, nikoli dostatečnou-to je fakt.