Pro Polly

Od mládí vím, že smrt je něco hrozného.

Od mládí jsem na ni byla „připravena“.

„Je to nevyhnutelné.“

„Je to jediná spravedlnost na zemi.“

Nikdo mi ale nikdy neřekl, co dělat s tou ukrutnou bolestí.

Hromadí se v srdci, v duši, mozku…

A je tam stále, nepřejde, jen se otupí.

Nejhorší den mého života?

26.3.2003

Brečet, brečet, brečet …. říká tělo

Dělej něco, pracuj …. křičí  mozek

Asi se bojí bolesti

Každá otázka, která běží hlavou začíná slovem PROČ

Ne každá odpověď vždy zní PROTOŽE

Prostě to tak je, od dávných časů, od počátku koloběhu jakéhokoliv života

Volat duši mrtvého je zbabělost

Uchovat si ji ve svém srdci je pravá láska

Víra uzdravuje

Víra v setkání

Víra v nás

Víra v duši malého mrtvého tvorečka

Vše co měla dala

Dala nám lásku, oddanost a hodně hezkých chvil.

Byl její čas a já věřím, věřím že se má dobře

Věřím v to, že se zase potkáme

Najdeme se

„Ankh ochraňuje tvé tělo pod hordou hlíny a kamení.“

„Tvou duši opatruji já ve svém srdci.“

Tam někde na kraji mého srdce se nachází jedna malá a hluboce zarytá psí tlapka.

(Věnováno Polly 1989 – 26.3.2003)

30.6.2003