O falešných písničkách a lásce tak povšechně

no teda... z toho kříže úplně mrazí, povedená*

Já jsem teď byla víc jak týden mimo. Takže jsem nečetla. Jen jsem dost koukala, jak se vlastně všeobecně tady nečte. A teď se skoro bojím se do toho pustit. Navíc jako bych tady skutečně začala trpět paranoiou. Jako bych začala tušit, že sebevětší vůle kováříčků nic nezmůže, pokud kovář nechce. Zdá se mi, že to tady vůbec nedýchá. Že úplně zmizelo kouzlo tohohle prostoru. Jak mylná je statistika. :-) Odešlo kolik lidí? Ale zřejmě skutečně ti, kteří to tady oživovali. Záměrně jsem dala poslední dílka do arény, redakce (přesněji Lyryk, protože nevím, kdo ještě skutečně v redakci funguje) se tomu cudně vyhýbá. Ale za to si mohu přečíst, že jsem nudná, že vůbec neumím psát, a doporučení, ať si vykouřím. Ne, že by se mi to dříve nestávalo. Ale teď tohle jaksi více trčí. Jako by tohle byl ten nový duch písmáka. Málo dobrých věcí, zato spousta nepokorně špatných. Ještě to nevzdávám. Ale dobře se při tom necítím.

Dostala jsem doporučení, že kromě Lyryka, kterého jako autora bezmezně uznávám, jsi na Písmáku dobrá ještě Ty. Byla to pravda. Smekám. Máš pravdu, že špatných věcí se tu teď objevuje čím dál tím víc. Proto Tě prosím, piš, piš, piš.

mám psát pořád znova, že tohle je opravdu poezie, probolená slova tryskající z duše, pravda bez příkrasy...? tip, tip, tip

nezevšedníš...tip :)

* přečtu si tě pak najednou/ tohle je životné/ f-a-j-n-e (tip na zaručenou depku: vyzkoušej si projet všechno, co se tady za jeden den objeví. je to fakt masakr)(a pak naštěstí..lidi, co umějí pisat, asi tak 5)(grr)

Je sebevykrádání trestné ?

je mi líto...když to čtu...ty hrníčky... tip

moc příjemný čtení T

jo (opět líbí) T

jo, říkali mi děti, že málo rozbíjím hrníčky, v japonsku na to maj speciální podniky, nejlíp je na hrníček napsat jméno šéfa a pak třísknout et c´est aussi pout toi, je crois mai quoi?

4/5+T raděj nic nedodávat...

lup :-)))

(už jsem si říkal, že si Tě musím dávkovat po kapkách, že dneska už ne... no ale tak dobře, ještě jednu...) * rien n'est jamais acquis a l'homme (...) et quand il croit ouvrir ses bras son ombre ressemble a celle d'une croix (Louis Aragon, myslím...)

Někdy pomlouvám nebe že pták který se večer snesl k fazolím na mém záhoně už dávno není anděl - fííííííííí