Jak jsme grilovali

Grilování se u nás doma blíží pomalu obřadu. Předchází mu přípravy nakládání masa a vybírání nejlepších klobásek a párečků v obchodech, přípravy čerstvé zeleniny, ochucovadel všeho druhu, prostě přípravy trvají déle než samotný proces grilování. Když je všechno připraveno, tatínek slavnostně rozpálí gril a pietně vkládá kousky připravených lahůdek na rošt. Na včerejší grilování jsme měli připraveny skutečné lahůdky – novinku… Sehnali jsme párečky obalené ve dvou plátkách slaniny a vypadaly lákavě. Tatínek vzal svoje nandavátko a pomalu a rozvážně, jak je u něj zvykem, přenášel jednotlivé párečky na rošt, kde je kladl jeden jako druhý, rovnoběžně a celý rošt pak vypadal naprosto dokonale. Jídlo perfektně srovnané, jemný kouř se vznášel nad grilem… Tatínek svým nandavátkem začal párečky obracet. „ále…“ ozvalo se od grilu. Znělo to klidně a vyrovnaně… „co se děje?“ otázal se kdosi. „Ále, ta slanina na těch párkách moc nedrží a trochu z toho padá…“stále to znělo docela klidně a tatínek s pečlivostí jemu vlastní kleštičkami přihrnoval slaninu zpět na její místo. Dělal to s takovou něhou, jako když maminka přikrývá své děťátko. Stejný osud měl další páreček a další a další…. „ale sakra!“ ozývalo se od grilu stále častěji… atmosféra houstla… „teda to jsou ale blbý párky…podívej, jak to z toho padá, sakra práce, zase…no! No, a teď mi to propadlo tím roštem…do prkýnka, no…to už nevytáhnu…! Sakra, že se na to nevykašlu!“ už to vůbec neznělo klidně a ani vyrovnaně… Potraviny na roštu už nabyly srovnané ani náznakem a tatínek se nakláněl aby viděl do dřevěného uhlí a snažil se vylovit všechno, co tam nepatří… Jenže nevylovil všechno… Už jste někdy zkusili, co se stane, když necháte něco totálně spálit v dřevěném uhlí? Pokud ne, tak to nezkoušejte. Nejdříve cítíte, že se něco pálí a po pár sekundách se začne z uhlí valit dým… světle modrý dým… zaplnil terasu a valil se do bytu a po zahradě. Musel být vidět z dálky. Na rohu ulice se ozvalo hasičské auto… „no, …už jedou!“ volal tatínek. Naštěstí nejeli k nám, nicméně preventivně uhasil co se dalo. Když dým zmizel, vrátil rošt opatrně a pomalu na gril. Hlavně v klidu… Náhle z uhlí vyšlehl plamen a všechno začalo na novo. Tatínek rezignoval, rozkládal rukama a sedl si opodál „dneska to bude uzený…“ oznámil opět s klidem mamince, která bezradně koukala na množství dýmu valícího se do bytu. Po několika minutách dým opět ustal a ke grilu se dalo projít… „tak a jdeme jíst!“ s úlevou jsme slyšeli tato slova. Jídlo vypadalo báječně! Vonělo, a co na tom, že slanina ležela vedle párků místo aby je obalovala? Sesedli jsme si okolo stolu kde byla mísa plná lákavých lahůdek. V tom zazvonil zvonek… „Ahoj! To vás rádi vidíme. My snad ani nepůjdem dál, moc pospícháme…“ nečekaná návštěva. Už nevím, kdo dostal ten strašný nápad a vzal mísu s masíčkem a párečkama a nabídl návštěvě, která se mezitím usadila do sedačky v pokoji. Jestli jste čekali, že si ze slušnosti vzali po jednom soustu, tak neznáte naše návštěvy. Když po několika hodinách odcházeli, loučili se slovy „…a  děkujeme za skvělou večeři! To jste nemuseli…!“. Na stole po nich zbyl prázdný talíř a v míse zůstal jeden párek a jeden plátek slaniny. No, ale nepochybně to bylo moc dobré. Už teď se těšíme na příští grilování, že si zase tak dobře pochutnáme…