Proč mne nemáš milovat

Kategorie "Ostatní" = "Dopisy" P.S. Taky šuple. :-)

Hranatá světla ve tmě. Hvězdy se vzdaly, neónově bledé město triumfuje. Dvojitý odraz bílé tváře v deštěm rozvlněném okenním skle. Podrážděné, rozhádané hlasy členů kolejní rady v prskajícím dráťáku nade dveřmi. Tonu v tichu. Černé šmouhy přes duši. Sotva nakousnuté myšlenky umírají v půli. Můj milý, nejsme blíženci, nech mne odejít. Zaženeš-li mne do kouta, vytáhnu drápy! Nedám se spoutat, nezkrotnu v zajetí. Naopak. Miluji svobodu a nezávislost. Proto ta láska k divokým kočkám. K hrdým a nezkrotitelným šelmám. Dívám se z okna a bezduché paneláky se kácí, bortí a padají k zemi jak ve zpomaleném filmu. V němém filmu. Loudavé ticho si fialkově hvízdá a rozhlíží se zmrzlýma očima po chladném nočním nebi, které zlatě kouká do kraje. Čas se ohlédl, hodiny se zbavily svých pout a rozběhly se zpět. Je mínus pět hodin, jsme na prahu světa snů. Po špičkách opouštím své usínající bratry a sestry, na kraji pralesa čekám na známý, blízký šepot vlků a hadů: "Pojď blíž, človíčku. Jsme jedné krve - ty i já!". Naposledy se ohlédnu. Slunce došláplo bosýma nohama na ostrý hřeben zadumaných skal a nebe i země se zbarvily krví. Krysař Darmoděj se brodí po kolena rubínovým mořem a tóny jeho flétny vypalují do rudé, třesoucí se tmy zelené oči. Nebeské šelmy se probouzejí. Protahují se a smaragdové hvězdy dostávají lačně hladový výraz. Náhle je noční nebe plno divokého řevu. Poslouchám celým svým srdcem a chystám se překročit hranici pralesa. Nespěchám. Vím, že jednou ten krok udělám. A pak už nebude návratu.

---