STALO SE V NOCI

Lampy pouličního osvětlení ozařovaly ulice a tu a tam se v nějakém okně svítilo. Občas ztichlými ulicemi projelo ojediněle auto. Jedním z nich bylo i policejní vozidlo, které řídil poručík Daniel Pokorný. Vedle něho seděl strážmistr Michal Svoboda, který v ruce svíral pytlík, ze kterého vytahoval jeden chips za druhým.

„Se divím, že ti ty chipsy chutnaj, “ řekl mu Daniel.

„No, prostě chutnaj,“ odpověděl a zadíval se přes přední sklo na oblohu, na které svítil  měsíc v úplňku. Každou chvíli jej ale zakrývaly pomalu plující mraky.

„Jak je úplněk, tak se mi blbě spí. Někde jsem tuhle čet, že měsíc na dost lidí působí. Na mě asi taky.“

„Nesmíš všemu věříš,“ mínil Daniel a stočil volant doprava. Poté vjeli do spoře osvětlené ulice. Ke svému překvapení spatřili, jak ze tmy proti nim pomalu vyjelo v protisměru tmavé neosvětlené vozidlo.

„Hele, tenhle asi taky nemůže spát. A možná je náměsíčnej, když si to hasí v protisměru, “ zvolal Daniel. Po sešlápnutí pedálu od brzd spustil houkačku a rozblikal majáky na střeše. Automobil jel pomalu dále, a až po chvíli zastavil těsně před nimi. I když vůz ozařovalo světlo od lampy,  kvůli tmavému přednímu sklu neviděli, kdo v něm sedí.

„Možná, že právě usnul, “ řekl Michal a otevřel dveře. Vystoupil a  šel pomalu k autu. Viděl, že i boční skla jsou černá. Trochu znejistěl.

„Vystupte!“ pronesl poté nahlas..

Na jeho výzvu však nebyla žádná reakce. Několik vteřin upřeně hleděl na boční dveře vozu. Poté prsty pravé ruky odepnul pouzdro od pistole a udělal další krok. Vozidlo ve stejný okamžik začalo couvat. To ho překvapilo. Couvajícímu autu se náhle rozsvítila dálková světla a Michal byl na okamžik oslepen.

„Zastavte!“ vykřikl a vytáhl pistoli. Rychle ji odjistil a obouručně zalícil na předek automobilu. Automobil prudce zrychlil a rozjel se na něho.

„Stát!“ zvolal, načež opět zalícil zbraň na předek vozidla. Pak vystřelil. Po výstřelu se vysypaly střepy u předního světla. Vůz nejprve prudce zastavil a pak se rozjel velkou rychlostí pozadu.

„Sedej! Jedeme za nim!“ vykřikl Daniel, který hned přes vysílačku vše ohlásil centrále.

   Michal v mžiku naskočil a policejní vůz se za spuštěné sirény rozjel ulicí za stále velkou rychlostí couvajícím autem. To vzápětí dojelo až nakonec ulice, kde se otočilo a vjelo do postranní ulice.

„Tmavě šedá Mazda vodbočila do Šeříkový ulice!“ hlásil do vysílačky Michal a to ve stejný okamžik, kdy už do té ulice také vjížděli. Červená světla ujíždějící Mazdy vzápětí uviděli na samém jejím konci, kde poté zmizela za rohem. Automobil v další ulici opět zahnul doprava. O necelé dvě minuty později jeli tou ulicí, kde se s autem setkali poprvé.

„ Ten parchant si z nás dělá srandu!“ vykřikl naštvaně Daniel. Michal ve stejný okamžik byl vykloněn z dveřního okénka a snažil se mířit na zadní kola automobilu. Po dvou výstřelech Mazda ještě více zrychlila. Opět vypálil a poté oba spatřili, jak vozidlo se za skřípotu brzd otočilo předkem k nim. A vzápětí se rozjelo velkou rychlostí proti nim.

„Střílej!“ řval Daniel. Do hluku jedoucích aut zaznělo několik výstřelů. Přes přední okno Daniel viděl, jak Mazda jede přímo na ně. Strhl okamžitě vůz do strany a vytřeštil oči, když jedoucí automobil neuhýbal a stáčel se ještě více proti nim.

„Von se zbláznil..!“ vykřikl Daniel, přičemž točil volantem, aby zabránil srážce.. Vzápětí, ale následoval prudký náraz do sloupu pouličního osvětlení. Oba policisté zůstali bezvládně zhroucení na sedačkách. Mazda projela těsně kolem nich a řítila se velkou rychlostí ulicí. Vzápětí se však rozplynula, přičemž z obou stran přijížděla kvílející policejní vozidla.