zápisky z paříže X

   máme tu pondělí, první pracovní den, vstává se o 7h30min. vojtí mě o víkendu velmi potěšil když říkal, že by chtěl školu.  včera večer jme se domluvili, že na mě ráno zaťuká, půjdeme spolu na snídani, a pak se budeme učit.
   ráno vytrvale bušil na dveře u koupelny, což jsou hned ty vedle, a požadoval ať otevřu. volala jsem na něj skrzevá dveře pobaveným hlasem že neotevřu, že si musí počkat. začal zkoušet taktiku, že se mu chce na záchod. má totiž u mě v koupelně svůj záchod se speciálním nástavcem. jelikož se u toho řehtal jak kůň, v klidu jsem se jala šermovat řasenkou.
   ve školičce jsme vydrželi pracovat hodinu a půl. vojtí je pro mě samé překvapení. dělá mi obrovskou radost. nejprve jsme rozpoznávali tři druhy ovoce, přiřazovali k nim barevný obrázek a nakonec k tomu hledali obrázek se stejným motivem, ale takový, který jsem "zapomněla" vybarvit. super abstrakce. moc nám to ale nešlo. pro relaxaci jsme lezli po naší učebně a hledali věci, které jsou tam navíc (zabydlela se tu bára, která je u nás na 14 dní na návštěvě) a naopak věci, které tu chybí. to se setkalo s velkou odezvou. zvláště když si mohl vojtí rozsvěcet a zhasínat lampu.
   po obědě jsem vojtu uložila do postele v domnění, že bude přinejmenším odpočívat. mně by teda půlhodinka popoledního spánku určitě prospěla. po deseti minutách vojtího velmi hlasitého zpěvu jsem od něj dostala poděkování, že nemusí spát a že vyrážíme na velký výlet k seině.
   vrátili jsme se zcela znavení na pozdně odpolední koláč s kakaem. přemýšlím, zda mě bolí více ruce od tlačení kočáru nebo nohy z bruslí.
   ding, dong