Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se2 v 1
21. 09. 2003
8
0
795
Autor
Bukur
Já vím jak to bolí, když ztratíte lásku,
měla jsem riskovat, dát život v sázku.
Byla jsem hloupá a teď to bolí,
neměla jsem odmítat toho, kdo o mě stojí.
Štěstí je slza, co mi stéká po tváři,
život je můj sen, co je napsán ve snáři.
V tom snu jsi ty, já a láska co cítíme k sobě,
život je nejistý , ale já vím, že moje srdce patří jen tobě.
Dřív jsem neuměla srdce dát a jen brala,
teďkom bych ti celou duši dala.
Vinki - nemusíš souhlasit. Ty vidíš pod sobectvím krutost, ziskuchtivost, neůstupnost. Já to vidím prostě jinak. Dá se pochopit, když člověk myslí na sebe ve velkých věcech, důležitých rozhodnbutí. Ale největší sobci jsou lidé právě v maličkostech. Na co se budem dívat, kudy půjdem, kdy bude přestávka, kam se posadíme....všichni jsme sobci. A kdo není, tak je pěknej blbec.
Brat a nedavat... kdy se lidicky naucite, jak to chodi. Kazdy, kdo bere a nedava je sobec, skaredy sobec :(. Ale to uz asi ted vis, takze te nebudu deptat vic.
Byt uprimny sam k sobe... to je hodne tezke. Libi se mi, cos napsala a taky prave za uprimnost.*
PS: proc je to citat?
Blanche_de_La_Manche
21. 09. 2003
Dovolim si nesouhlasit, jsi-li sobec, pak ti vztah dlouho nevydrzi. Nevim, jak na tom jsi, ale ja zatim dobre :).