zápisky z paříže XV

   uááá víkeeend. snídat je zbytečné, jdu rovnou k obědu. a hurá na výlet. do batůžku ukládám knížku, pití, fotoaparát,    náhradní tričko a ponožky. v předsíni při upínání nejen kolečkobruslí se loučím s rodinkou s tím, že je mi velmi líto, že nebudu moct povečeřet s kmotrem benedikta, který se právě vrátil z tahitských ostrovů a má se dnes dostavit.
   namířeno mám do "bois de boulogne" tedy buloňského lesíka. vydávám se nejkratší cestou k seině, pak podél ní a už si to valím po "champs-élysé". zapeklité bylo dostat se skrzevá "l´arc de triomphe" (vítězný oblouk). pro neznalé, stojí uprostřed a kolem je kruhový objezd. pěší se dostanou k němu nebo přes něj podchodem. přece nebudu kolečkoschodovat! a tak objíždím, objíždím, objíždím... ufff asi na šestém přechodu pro chodce, kde si musíte na zelenou trpělivě vyčkat, mi začíná být množství drncajících kostek přes zdolané silnice podezřelé. zajíždím k autobusové zastávce, což je pro mě pomocník "numéro 1", protožr na každé z nich je plánek města a zjišťuji, že jsem se drobátko, ehm o tři odbočky, přejela. nic se neděje, vrátím se, dojedu na konec avenue (v paříži jsou v pořadí rue-ulice; avenue-třída; boulevard-bulvár, stejné jak václavské náměstí), kde pak musím odbočit pokud nechci jet po celé "la défence". mám na výběr zda chci do lesíku vjet "porte de dauphine" (brána) bo "porte de la muette" (vsuvka jen pro zcela zasvěcené - lu :o) nemohu se nesmát). vybírám si první z nich. zejména proto, že se mi zamlouvá místo k žádoucímu odpočinku na břehu jezera. aaach, to je pohoda pro zpocené nožky. jen tak poočku sleduju usmívající se lidi v loďkách a poklidné rybáře.
   abych neopomněla... ještě jsem stačila pobavit několik jedinců, když jsem si převlékala propocenou košili. doufám, že jejich kukuče byly úsměvné a ne pohoršené. to ovšem nemohu posoudit přesně, jelikož jsem měla sundané brýle.
   doma jsem si v přijímacím salonu u krbu potřásla pravicí  s noelem (kmotr benedikta) a šla se naložit do vany.
   ding, dong