Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Sedmý den Valhaly

28. 09. 2003

1637

Autor

Mírotvůrce

Strašlivá bolest projela mým tělem, když mne zasáhlo to kopí. Odporné orčí kopí. Mám ho v rameni. Má levá ruka ani nezvedne štít. Ještě se rozmáchnu mečem. Jen nezavírat oči. Udržet se nad zemí. Krev, která mi vystříkla na obličej mě trochu probrala. Není to má krev. Uvědomuji si a sekám dál.
"Vidím svého otce. Vidím svou matku." Začínám odříkávat slavný rituál pro odchod na smrt. "Vidím i všechny své blízké. Volají mne do Valhaly. Tam, kde Stateční mohou žít navěky." Vidím, že orci jsou všude kolem. Držet pozici. To je můj úkol. Chránit ženy a děti. Nesmí se dostat do vesnice. Mé úvahy přerušil další proud bolesti. Kouknu se na svou hruď a zjišťuji, že vidím své vnitřnosti vytékající z mého těla. ještě jednoho z nich probodnu mečem a už vidím jen světlo. Valkýry. Zní má poslední myšlenka.
Záblesk. Ostré světlo a ...
Stojím uprostřed kruhové arény s mečem v ruce. ještě než se stihnu rozhlédnout, už se na mne vrhne téměř nelidsky velké obří monstrum s nepředstavitelně obrovskými svaly. jediným sekem mi utne hlavu.
Napodruhé jsem dost rychlý, abych uskočil. Monstrum se škráblo o můj meč a probodlo mi srdce.
Znovu a znovu s ním musím bojovat. jeho obrana je téměř neproniknutelná. jeho síla nezná mezí. je snad tohle nějáká forma pekla? Rozmach, půloblouk a otočka a ... zase mě dostal. nebyl jsem dost rychlý.
Byl bych to vzdal a nechal se zas a znova rozsekávat na kusy tak, jak si to asi bohové přáli. Kdyby nebylo toho jediného škrábnutí, které mi dokázalo, že není nesmrtelný. Já dokážu všem bohům, že si zasloužím Valhalu. Já jej porazím.
Jak šel čas. Souboj za soubojem snad celé věky stávaly se potyčky postupně vyrovnanější a vyrovnanější. Už trvalo i tři dny, než mne porazil a čím dál častěji se stávalo, že jsem jej zranil.
Konečně. Konečně udělal chybu na kterou jsem čekal. Silou i reakcemi jsme se již vyrovnali. Odkryl se!! Na to jsem čekal celé měsíce. Konečně jsem mu zasadil smrtící ránu. Teď už bohové musejí uznat, že si zasloužím Valhalu. teď už konečně přiletí Valkýry. Konečně dosáhnu svého cíle...
Na protější straně arény se objevil vysoký, na obyčejné poměry docela svalnatý muž. Chvíli jsem na něj zíral a pak pochopil, že se nedostanu do Valhaly. Zuřivě jsem ho rozsekal na kusy a proklínal bohy. Proklínal jsem je i když jsem jej zabíjel podruhé a potřetí...