Písmák Čarozem V
Probrala mě úporná bolest hlavy a pocit, že mám lebku opravdu důkladně rozdělenou na dvě poloviny. Otevřel jsem oči, tedy alespoň jsem si myslel, že jsem je otevřel, protože tma kolem se zdála být stále stejně černá. Zamrkal jsem, abych se ujistil, že opravdu nevidím.
Protože se tma nehodlala jen tak rozestoupit, rozhodl jsem se, že prozkoumám své okolí alespoň po hmatu.
Čarozem IV
Hned po mém příjezdu mi Bet, tak si totiž ta podivná stařena nechala říkat, pomohla sesednout z koně, kterého se okamžitě ujali vojáci. Potom mě vedla směrem k malým dveřím na okraji nádvoří.
Drobnými krůčky jsem ji následoval a bolestně přitom zatínal zuby. Má chůze musela připomínat nejvíce asi kachnu – nohy jsem měl široce rozkročené a váhavě na ně došlapoval.
Čarozem III
K mému obrovskému potěšení vypadala Linda poněkud zmateně, když jsem s takovou vervou vběhl na mýtinu, kde se ona, Alarik a bandité tak vesele bavili. Hned ale spadla zpět do své role – mile se na mě usmála. Byl to přesně ten úsměv, s jakým mě ráno srazila k zemi, když jsem se ptal na oblečení a peníze na cestu SEM.
„Co je tady k smíchu.
Akademie - Pravda a lež
Kapky deště bušily na rozpálenou zem a přinášely úlevu. Byl to první déšť po několika týdnech sucha. Právě tahle nepatrná událost – krátký deštík – jako by ve všech v Akademii znovu rozproudila život a smyla špínu a prach posledních dnů, uchycený nejen na těle, ale i v mysli.
Po dvoraně školy se pomalu, jakoby nevnímala tu svěžest okolo, belhala postava zakrytá cáry kdysi asi tmavě zeleného pláště.
Čarozem II
Můj další krok padl do prázdna. Trochu mě to poděsilo – před sebou jsme stále viděl pevnou podlahu. Má noha však znenadání zmizela v ve zdánlivě pevných parketách. Cukl jsme sebou a ztratil rovnováhu.
Sen, či skutečnost?
Tohle, co vám teď budu vyprávět, je jen malou částí rozsáhlého řetězce událostí, které vyvrcholily mnohem později a jejichž důsledek se ukázal být větším, než se na první pohled zdálo. Ale začněme od začátku.
Jednoho krásného letního, ovšem poněkud horkého dne, jsem si jako obyčejně dopřával chladivou koupel ve své nádherné mramorové vaně, když tu se najednou ozvalo naléhavé klepání na dveře. Rozvážně jsem vystoupil z koupele, oblékl si župan a otevřel dveře.
Duší i tělem
Naše nerozlučná trojice se toulala krajem už povážlivě dlouho. Zima byla nablízku a ani já, ani můj dlouholetý přítel Alki či silně neženská Kri, jsme nevěděli, jak dlouho naše putování může ještě trvat. Dokonce už přišly i chvíle, kdy jsem zlořečili okamžik, kdy se rozhodlo o naší cestě na Sněm.
Vlastně náš všechny, aniž jsme si to vlastně uvědomili, hnala touha srdce.
Čarozem
Asi už ve chvíli, kdy jsem ráno, ještě silně rozespalý, otevíral dveře, mi mělo dojít, že tohle nebude den jako všechny ostatní.
Venku stál drobný růžolící mužík oblečený do tuctového kvádra a bedlivě si mě prohlížel. „Pokud mi chcete nabídnout nějaké pojištění, supervýhodnou slevu na zboží, či něco podob-ného, měl by jste to zkusit asi někde jinde. “ vypálil jsem na něj bez rozmyslu.
Akademie - proměna
Do půlnočního ticha se ozval úder zvonu. Jednou, dvakrát, třikrát, … Několik vyděšených nočních lovců spěšně opustilo věž, stojící uprostřed rozlehlé dvorany školy.
V celém areálu Akademie nesvítilo až na jedno žádné světlo. Jen v odlehlém sálu, daleko od všech hlavních učeben, praktických pracovišť, knihoven a pokojů, stále cvičili mistr a žák.
Přátelé
Měli by být našimi nejbližšími, ale je tomu opravdu tak. Možná budete tohle považovat za hloupost, život však ukazuje své.
Lidé, kteří se tváří jako přátelé, ne ti opravdoví, nás vysávají a využívají. Pod krásnou maskou se skrývá obluda, která čas od času vyskočí a ublíží nám.
Konec ?
Po dlažbě se nesly tiché kroky bosých nohou. Drobný mužík, zarostlý a neupravený v potrhaných šatech se plížil potemnělou ulicí. Od výklenku k výklenku, jen ať ho někdo nespatří. A v tom pád a rachot poražené popelnice.
Osudová volba
Najednou, z ničeho nic, mu soupeřův meč projel hrudí. "Ach ta bolest. " prolétlo mu hlavou. Před očima mu zrychleně proběhl celý dosavadní život.
Poslední
Mady stál mezi třemi starci a jeho argumenty padaly jako listy na podzim, rukou hladil vrásčitou kůru stromu. "Musíme se přece bránit. Nenecháme pozabíjet těmi přistěhovalci. " "S těmi dvěma se nespolčím ani kdyby nevím co.
Smrtihlav
„Podívej, otče, co natropil. Nemůžeš ho nechat v tomhle pokračovat. “ na kolenou prosila mladá dívka před trůnem. „Má pravdu, Vaše Veličenstvo.