zápisky z paříže XVII

  v tomto týdnu jsem dostala několik pozdravných zpráv. byla jsem v nich mimo jiné dotazována, kdeže jsou zápisky z toho a onoho dne.
   vězte tedy, že není hodiny, kdy by se tu něco zaznamenání hodného nedělo. za absencí některých dnů se může skrývat hned několik příčin. kupříkladu: neopomínejte fakt, že se spolu se mnou vydáváte do diplomatických vod a jistě mi dáte za pravdu, že by se měl dodržovat jistý bonton při sdělování informací. nebo je také možné, a to se mi stalo teď skorem tři dny za sebou, že si zajdete do českého centra do knihovny, tam si vypůjčíte nejvyšší možný počet knih, což jsou 4, a sednete si s nima do "jardin du luxemburg" na vaše oblíbené místo nebo se s nima zkrátka jen tak válíte v posteli.
  pokud bych se mermomocí chtěla s vámi podělit alespoň o nej zážitek dne, musela bych přepadnout chlápka co sedává v "jardin" hned opodál s notebookem na kolenou. totiž potom co jsem vypískána z "jardin", přicházím domů slastně naladěná, z toho jak si mezi řádky spokojeně čučím do zeleně a v uších si nechávám šumět fontány a nechce se mi ani náhodou zapínat comp.
   a tak snad jen pro ty, co chtějí mít přehled. ano mamulko? :o)
   počasí se z letního poznenáhla mění ve vřele podzimní; bára se po 2 týdenní návštěvě vydala ve čtvrtek zpátky do prahy; barka s benem neuvěřitelně zlobí a vojtí má rýmu.
   nakonec se s vámi o jednu událost přece jen podělím. dneska odpoledne jsme se s panem pavlem a dětma vydali na setkání sokolů, 20min cesty za paříží. nejsem si úplně jistá, zda to bylo setkání výjimečné, ku příležitosti státnosti čr, nebo pravidelné, ale bylo vskutku milé. pařížští sokolníci neměli potřebu se oslovovat "bratře, sestro" a strojeně se tu tvářili jen někteří nejvyšší pozvaní hosté, co byli navlečeni v oblecích. sokolnice navařily knedlo, vepřo, zelo; napekly koláče a buchty a nechybělo ani plzeňské pivo. po vydatném pohoštění a následné siestě si čilejší pánové šli pinknout volley-ball a dámy se jaly na procházku podél řeky "marne".
   při odchodu jsme narazili na dámu v zástěře. optala jsem se jí, zda je to právě ona, kdo má zásluhy na pohoštění. odpověděla že ano, a tak jsem jí velmi ráda představila nejspokojenějšího strávníka. rozumějte: vojtí miluje knedlíky a droždí je ve francii nedostatkové zboží. v pekařství vám ho na vyžádání sice prodají, ale mají tisíce otázek, co s ním budete dělat a na cože ho vlastně potřebujete. "knedlíky? a to je co? na kynuté těsto? ale my vám přece bagetu i chléb rádi upečeme!"
   ding, dong