Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePlk 139
09. 07. 2000
0
0
1636
Autor
Robinson
Říkáš, že mě nenávidíš
a já přikyvuji tichým hlasem
noční můry ztracené v lampě
kdesi uprostřed města.
Říkáš to stejně tichým hlasem,
jako je můj souhlas.
Asi ti rozumím,
také se nenávidím.
Ano, ta nenavist boli a pali. Mury se snazi najit lepsi misto, hledaji hvezdy a umiraji v lampach. Jen si myslim, ze umiraji stastne, protoze si mysli, ze je (hvezdy) nasli.
Muze to byt krasny konec existence (jsoucnosti :-)), kdyz nekdo umira s pocitem, ze dosahl to, co chtel a nemusi asni vedet, ze tomu tak neni. Nekdy muze byt lez opravdu milosrdna.
slovy mého oblíbence Robbinse:
"nikdy nespouštěj oči z míče, dokonce ani v případě, že ho nevidíš..." FUTURE?? JOOOOOOO!
Ach, z tej nenávisti.. Nemôže vzniknúť súlad... Tá nenávisť bolí. Rozumej jej, ale... veď vieš čo Ti zo srdca prajem.
K básni ako takej, je celkom dobrá, dokonale si vystihol pocit práve prirovnaním k nočnej more v lampe, to prirovnanie je vlastne základom celej básne, je skvelé. Vieš, spomenula som si... na chate u Sarken (na ktorej si nebol, potvora potvorovská) sme večer spievali s gitarou pri sviečkach. A noční motýli... tu páchali samovraždy, pálili si krídla vo svojom lete za svetlom, umierali pre chybné presvedčenie, že sviečka je slnko... Noční motýli umierali tak smutne.. tak smutne ako sa pália Tvoje krídla o nenávisť...
co jsou spálená křídla proti chvilce absolutního štěstí...a ztracená? kam vůbec jinam noční můry spějí ? a "spěj" vůbec?