NETYPICKY NA SVATBĚ

Když mě můj kamarád ze školy Karel pozval na jeho svatbu jako svědka , nechtěl jsem tomu věřit. Byl to odjakživa recesista se vším všudy. Na svatbu jsem se přesto náležitě připravil.

  Už během jízdy k obřadní síni bylo mé auto středem pozornosti, protože na boky jsem napsal velkými písmeny: VSTUPUJTE DO MANŽELSTVÍ S ÚSMĚVEM A NA ROZVOD V BUDOUCNOSTI NEMYSLETE.

Můj příjezd způsobil u shromážděných svatebčanů velký rozruch, který byl umocněn selháním brzd mého vozidla. A když se všichni přede mnou rozprchli všemi směry, tak jsem auto zaparkoval v nedaleké kašně. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostal z moci tryskajícího vodotrysku.

„Zdravím,  Karle!! Tak ty se opravdu ženíš! To jsi dal všem těm svým milenkám opravdu sbohem?“ zvolal jsem tázavě.

Karel v obličeji pobledl a několik přítomných žen omdlelo.Svatební atmosféra byla poněkud narušena.

„Že já tě na tu svoji svatbu zval!  Proboha, co to máš na sobě!?“ zhrozil se, když mě viděl oděného do fraku s cylindrem na hlavě a s dřeváky na nohou.

„No, musí byt nějaká sranda, ne.“

„Dneska radši ne.“

„Neboj. Vše bude v pohodě.“

„Když si tu ty, tak mám obavu!“

  Když se svatebčané přemístili do obřadní síně za zvuku hudby, tak mi na parketách podjely dřeváky a díky batohu na zádech jsem ztratil rovnováhu. Asi to také bylo tím, že před obřadem někdo podlahu někdo příliš vyleštil. Na parketách popadalo se mnou více svatebčanů a projelo se napříč síní směrem ke zděšenému oddávajícímu.

„Proboha! Co se tak do toho manželství ženete!“ vykřikl, když vylézal zpod valné hromady,  zatímco rodiče nevěsty a ženicha křičeli, aby se nefilmovalo.

„Cos to způsobil!“ vyhrkl zděšeně Karel, když lezl po čtyřech a jeho nevěsta mu seděla na zádech.

„No, mají to tady dost kluzký. Koukám, že si tě už dost osedlala,“ mínil jsem.

  Po chvíli svatební obřad pokračoval a vypadalo to, že vše proběhne konečně v klidu. Mně však náhle začaly tlačit ony dřeváky a mou snahou bylo vyzout si je. Šlo mi to dost těžko a tak jsem se k tomu posadil na podlahu.  První dřevák mi náhle od chodidla vylétl a když opsal ve vzduchu oblouk, tak zasáhl oddávajícího. Ten zavrávoral, pak  začal mít proslov o nevýhodách manželství i o vysoké statistice rozvodovosti. Mezitím se mi podařilo servat i druhý dřevák a ten jsem vzteky zahodil. Opět ale zasáhl oddávajícího, který se vrátil k původní řeči. V síni vládlo celkem velké pozdvižení a kameramany raději svatebčané vyhodili.

  Když pak sálem zaznělo dvakrát ano, všichni si zhluboka oddychli. A já jsem za chvíli v  ponožkách doklouzal ke stolku, kde jsem se podepsal jako svědek. Oddávající počal čichat a po mém sdělení, že tak voní mé nohy,  se skácel. Všichni se pak  nemohli dočkat toho, co ukrývám v batohu za svatební dar. Po vytažení velkých hodin to v sále  zašumělo, ale místo kukačky se po otevření dvířek katapultoval velký papoušek. Sálem to zašumělo. Byl to ode mě vskutku originální nápad, ale papoušek svým velkým zobákem kloval všechny přítomné a střemhlavě nalétával. Brzy mnozí svatebčané pocítili ostrost jeho zobáků nejenom na svém oblečení.

  Když papoušek vylétl oknem ven, tak otrhané svatebčany vyzval fotograf ke společné fotografii před obřadní siní. I já jsem se chtěl nechat vyfotografovat, ale při dobíhání ke stojící skupině svatebčanů,  jsem narazil do hydrantu, který byl hned vedle nich. Nevím, jak se to mohlo stát, ale gejzír vytrysklé vody všechny naplno zasáhl. Otrhaní, mokří a především naštvaní svatebčané svou pozornost hned soustředili na mne a tak jsem byl donucen se před nimi dát na rychlý útěk.