Myšlenky

Seděla jsem ve vaně a snažila jsem se zahřát v litrech teplé vody. Vzhůru stoupala pára a já jsem měla ramena studený. Třela jsem si rukama nohy.

Do života přicházejí různí, cizí lidé.

Proč si přišel ty?

Dlouhé hodiny hovorů.

Je to souznění?

Směju se.

Děsím se.

Asi mám o tebe strach.

„Málem jsem umřel…“

Nehybnost, čas …

Problém času …

Je, bylo, bude…

Varovaní přichází nenápadně a my si ho nevšímáme.

„Abys nedopadla jako já…“

To se mně nemůže stát, jsem opatrná.

Kecy a samolibost.

Proč právě mně by se to nemohlo stát?

Nejsem jiná.

Chtěla jsem Tě potkat.

Teď?

Nechci.

Někdy?

Možná.

Těším se na naše další setkání …

Budeme se spolu smát a plakat a…

Asi si to jen namlouvám.

Nemá smysl sedět ve vaně ze které stoupá pára a snažit se v ní ohřát.