S fyzikálním závěrem

Děkuji, děkuji přátelé. I já si kritiky velmi vážím. Jenže je (podle mě) se mít napozoru před jednou skutečností - zlepšit se a růst. Jednak si myslím, že zlepšení je do jisté míry otázkou subjektivního posuzování, podobně jako růst - růst kam? Pokusím se vysvětlit: Deset různých lidí může mít na růst deset různých názorů, přitom možná ani nepochopí "sdělení" - třeba z toho jednoduchého důvodu, že ani "pochopit" - tj. rozumem - nejde. To je třeba problém filozofů, kteří se snaží "promyslet" až na konec, a ještě se to nikomu nepovedlo. Na konci se dá akorát "držet huba" - to byla i nejlepší filozofie podle Fráni Drtikola. Pak by ovšem nešlo psát ani básně nebo podobné veršovánky. Takže to je to "druhak". V okamžiku, kdy něco šoupnu na papír, tak už to nese stopy nedokonalosti. A kdyby se náhodou stal ten zázrak, a ono je to neneslo, pak by tu byla asi konečná stanice. To samé je s malováním obrazů a dalšími lidskými činnostmi. Já si jen vzpomínám, jak na olympiádě (ne, že bych byl takový pamětník), v roce 1968 skočil nějaký Bob Beamon 8,90 m do dálky a skončil se skákáním, protože dál už prostě skočit nemohl .... Takže děkuji Vám přátelé za připomínky, jsem rád, když se Vám něco líbí (ať více či méně), a že Vás to případně potěšilo. Nicméně sám osobně bych se bál něco rozebírat z výše uvedených důvodů. Mě to prostě buď osloví (byť tam někde třeba něco pokulhává nebo je tam cosi klišoidního) nebo neosloví (byť třeba proto, že je to mimo moje spektrum chápání - nebo právě proto).

Děkuji na názory. Ta báseň je stará skoro 10 let. Mě přijde poněkud zbytečné pitvat "slovíčka" a někoho za ně tahat. Bylo to napsáno, jak to přišlo, to je celé - já jen dal ruku k tomu, aby se to zaznamenalo. V okamžiku, když začnu přemýšlet, jestli to jedno slovo je klišoidní nebo laciné (protože je už někdy někdo někde použil), tak buď nenapíšu (radši) nic, nebo to budou šílené a nepřirozené "výpotky". Tolik zase názor můj :-).

Děkuji na názory. Ta báseň je stará skoro 10 let. Mě přijde poněkud zbytečné pitvat "slovíčka" a někoho za ně tahat. Bylo to napsáno, jak to přišlo, to je celé - já jen dal ruku k tomu, aby se to zaznamenalo. V okamžiku, když začnu přemýšlet, jestli to jedno slovo je klišoidní nebo laciné (protože je už někdy někdo někde použil), tak buď nenapíšu (radši) nic, nebo to budou šílené a nepřirozené "výpotky". Tolik zase názor můj :-).

No, ale slovíčka, za která tě taháme :-) jsou základní maltou básně, a když si vybereš slovník červené knihovny, těžko se divit, proč je to vnímáno jako pokleslé. :-)

Rowenna: souhlasím, že při pročítání děl najdeš trapné opakování a klišé. Souhlasím i s tím, že ta věta, jak jsi ji dal za příklad je trapná (promiňte všichni, kterých se to týká). Vlastně se ani nehádáme, možná jen chci dodat, že je to jen NÁŠ názor, u něhož je potřeba říci: "tak to vidím já, ale nenárokuji si nárok na pravdu", protože pak bychom se nikam nedostali", autor zas dodá, že jeho názor je jiný a asi se dále v kritice nedostaneme.. no, tak už přestanu plácat. Šťastné zítřky všem neklišoidním dílům!!! :-))

Máš vlastně pravdu. Co je to objektivní hodnocení subjektivních zápisků? Ale přece jen, přece jen... Kuš, babo, přestaň remcat. :-)

ja myslim, ze vetsina autoru je vdecna, ze si nekdo da tu praci a napise co si mysli.....protoze vetsina kritiku to dela v dobre vire pomoci autoru zlepsit se a rust.....a pak uz je na autorovi, jestli souhlasi s nazorem nebo ne... v pripade Roweny, jeji zkusennost a jeji prace na Pismaku, mluvi za vsechno....neznam ji, ale velmi si ji vazim, protoze nejenze umi psat, ale protoze si najde cas cist druhe a pomahat jim svym nazorem....:-)

Ó, děkuji uctivě. To mě až skoro dojalo. :-)

Krásné. A moc působivé. Dávaj ťip ťap ťop

Závěr fajn. Ale rety jsou ee, a ještě žhnoucí a tělo pnoucí, a vzdouvající se - a všechny tyhle rekvizity, je to takové asi laciné, víš? Jestli je to první pokus, nebo druhý, nevzdávej to. Jenom se snaž vyvarovat všech těchto omšelin omšelých opršalých eaných. :-) A nezlob se, myslím to dobře. :-)

důmyslné a příjemné.. Rowenna: souhlasím s Tebou, ale kde najdeš tu hranici? to bychom pak měli vyškrtat všechny chryzantémy, diadémy, purpury a podobné hrůzy - no jo, ale čas od času i básník zvučného jména použije rým: "hlas-vlas, poupě-doupě...", asi záleží nejvíce na kompozici a momentu překvapení.. (?) nebo mlžou být ty pnoucí se těla taková ironie, nebo odlehčení (?) :-)

..pardon, TA pnoucí se těla..

Pokud budou pnoucí se těla ironií, fajn, ale tady to takhle nevnímám. Ano, přimlouvám se vyškrtat z poezie chryzantémy, diadémy, purpury atd. A prosím, vyškrtněte si ze slovníku slovo rety, nepoužívejte slůvko -ni-. Tady je hranice zcela jasná. Možná, bez zachvění, snesu jeden diadém v jedné středně dlouhé básni. Ale tady je takových slůvek jaksi příliš mnoho nahuštěno na malinkatém prostoru. Jak chceš stanovovat hranici? Prostě - pro mě, když někdo napíše souvisle: "když rety tvé láskou žhnoucí", tak se domnívám, že tu hranici slušného vkusu prostě překročil :-) Projdi si dnešní produkci, co tady na Písmáku autoři natropili. Jestli si myslíš, že není třeba říkat, takhle už ne, tak nevím.

Taky souhlasim s Rowenou. Navic bych zmenila mozna titul, protoze tim prozrazujes pointu....:-)