Zlomky opilých marabů

Když se Carl Dening probudil, ještě se mu motala hlava. Rád by zjistil kolik toho včera vypil, ale vlastně si ani nevěděl, co to bylo. V Čechách byl poprvé a ty jejich patoky neznal. Ale zřejmě to nemohlo být nic slabého, když to dokázalo odrovnat takového notorika, jako byl Carl. Na své výdrži si Carl zakládal, ale teď tu po jedné noci ležel v takovém stavu, jako by pil týden v kuse.
Pokusil se otevřít oči. Nešlo to dobře, víčka měl slepená k sobě, a když se mu to podařilo, viděl tak rozmazaně, že je radši zase zavřel. Poslepu zašátral na nočním stolku. Shodil na zem popelník plný nedopalků od cigaret, ale nahmatal plechovku, která dokonce nebyla prázdná. To ho potěšilo. Napadlo ho, že to asi bude zbytek piva, které si otevřel včera po obědě. Rychle do sebe to zvětralé a teplé pivo hodil, jakoby měl strach, že se odpaří dřív, než se stihne napít. Stejně tak rychle se potom vyzvracel vedle postele na zem. Nezačíná to dobře, pomyslel si. Převalil se na druhý bok a pokusil se vstát. Oči pořád odmítaly poslušnost a nohy na tom nebyly o moc lépe. Dobelhal se k ledničce a podíval se na obsah. Ještě tam bylo několik plechovek piva. Jedno otevřel a opatrně se napil. Bylo lahodně studené a blahodárně působilo na jeho rozbouřený žaludek. Dopil ho a šel na záchod. Vymočil se a podíval se na sebe do zrcadla. Nevypadal dobře, tak šel radši z koupelny pryč. Kocovina se zase začala hlásit o slovo, tak otevřel další pivo a přemýšlel, kde nechal včera kalhoty. Ležely vedle postele. Byl na nich vysypaný popelník a jedna nohavice byla pozvracená.
„Do hajzlu!! Kurva!! Kurva!!“
Zvednul je, ještě jednou se podíval, jestli se s tím nedá něco dělat, a pak je hodil do koše. Z cestovní tašky vylovil náhradní kalhoty, oblékl si je, dopil třetí pivo a napadlo ho, že se ještě nebyl podívat v hotelovém baru.
Barman ve společenském obleku na Carla v jeho otrhaném triku a vybledlých džínech koukal jako na škodnou, která se mu nějakým nedopatřením dostala do revíru.
„Whisky se sodou“
Barmanův kamenný obličej se okamžitě dostal příjemný výraz, když zjistil, že ten somrák hovoří anglicky. Navíc na něj Carl mával zbrusu novou tisícikorunou.
Carl popíjel svoji whisky a rozhlížel se po baru, jestli tam není nějaká pěkná slečna, s kterou by stálo za to navázat kontakt. Bar byl, ale touto dobou téměř prázdný a Carla nikdo nezaujal. Už přemýšlel, že by se začal vybavovat s barmanem, když ho napadlo, že vlastně nepřijel sám.
Včera před obědem přiletěl na pražské letiště se svým kamarádem z dětství Andy Blackwellem. Andy na rozdíl od Carla nebyl alkoholik. Vlastně alkohol skoro nepil, ale o to vic experimentoval s všemožnými drogami. Snad právě proto se v posledních pár letech jejich cesty rozešly. Ale teď se na upomínku starých dobrých časů rozhodli udělat si společný výlet do Evropy.
Jenže teď Carl neměl ani tušení, kde by Andy mohl být. Telefon si s sebou do Čech nebral a Andy ho neměl vůbec.
„Ještě jednou to samý“
Carl potřeboval pít, aby mohl přemýšlet. Snažil se rozpomenout kde Andyho viděl naposled.
Muselo to být někdy kolem půlnoci v jednom nočním klubu. Andy tam chtěl koupit od překupníka nějaké drogy, ale Carl mu to rozmluvil a šli si k baru dát panáka. To bylo taky to poslední, co si pamatoval. Napadlo ho, že Andy, který nebyl na alkohol zvyklý, dopadnul ještě hůř než on a někde ve městě vytuhnul. Carl se rozhodl jít se po něm podívat. Když odcházel, barman se za ním zklamaně díval.
Před hotelem mávnul na taxík a nechal se odvézt k tomu klubu, kde Andyho viděl naposled. Bylo zavřeno. Šel podívat k zadnímu vchodu, jestli ho tam třeba vyhazovači nevyšoupli. Mezi popelnicemi tam seděl bezdomovec. Když Carla uviděl začal na něj křičet. Ten mu ale nerozuměl ani slovo a byl ještě málo opilý na to, aby se s ním přesto začal hádat.
Carl zjistil, že kocovina už definitivně ustoupila alkoholu. Dostal také hlad a tak se šel porozhlédnout, kde by něco poobědval. O blok dál našel restouraci McDonald’s. Došel si tam na záchod, dal si Big Mac, dvoje velké hranolky a šel se podívat do baru, kde včera také pili.
Barman si na něj dobře pamatoval. Několikrát v Americe byl a jeho angličtině dobře rozuměl.
„Čau amíku, voe, co si dáš?“
„Pivo“
Carl si zapálil cigaretu a čekal, až mu ho barman natočí.
„Hledam svýho kámoše, co tu se mnou včera byl, jestli se pamatuješ“
„Se pamatuju voe, ale nevidel sem ho“
„Sme se včera vožrali nějak dost a von musel asi někde skejsnout“
„To je divny voe, když ste odsaď odcházeli voe, tak von byl ok, ale ty už si byl slušně pod parou voe“
„Von není zvyklej chlastat a začal asi až potom“
„Tak to jo voe, ale fakt sem ho neviděl“
„Dej mi ještě jedno“
„Jasně voe“
„Sem už zas docela na šrot, co to tady proboha točíte za pivo?“
„Plzeň voe, ale po těch dvojitejch slivovicích včera si vypadal hůř voe“
„Ty vaše místní specialty lezou na mozek jako svině, to Andyho asi dostalo“
„Třeba ho sebrali poldové voe“
„Hrůza pomyslet. Jestli do zejtra nepříde, tak se jich asi budu muset zeptat“
„Von se najde voe, není malej, ne?“
„Hlavně by to neměl pít, když na to není zvyklej. Du se vychcat nebo prasknu“
„To běž voe“
Carl se zvednul a šel se vymočit. Zjistil, že nohy už si zase dělají, co chtějí, ale to ho po včerejšku nemohlo překvapit. Zapálil si další cigaretu a vrátil se na bar.
„Dej mi ještě whisku, sobě taky a spočti mi to, já se pudu trošku prospat a večer zase přídu“
„Ok“
„Ještě mi prosim tě zavolej taxík“
„Jasně voe“
Carl měl podezření, že ho ten taxikář provezl snad po celé Praze, než zastavil před hotelem, ale teď už mu to bylo jedno. Výtahem vyjel do svého patra, po několika pokusech si otevřel dveře a zamířil k ledničce. Otevřel si pivo a vzpomněl si na Andyho. Podíval se na jeho postel. Andy tam ležel. Carl si vzpomněl, že ráno se na jeho postel vlastně vůbec nepodíval. Šel k němu blíž. Z ruky mu ještě trčela stříkačka. Vypadal přesně tak , jak Carlovi popisoval lidi, co se předávkovali. Tak přece to koupil, pomyslel si Carl a přemýšlel, jestli má jít nejdřív do baru na panáka a nebo zavolat policii.

---