Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChvilka nad černou kávou
13. 07. 2000
3
0
1822
Autor
Adelan
Vědomí rozpuštěné
v černé kávě
jak duše moje
mohla být
a není
jezerní hladina vzpomínek
sametová jako dlaně
kolébá kolébá
nebudu spěchat
už vím co přijde
tanec na listech viktorie královské
kolibříci v květech ukrytí
zamčená víčka na chvíli
K památce okamžiků
schovala jsem si padající slunce
a zpět poslala ho cestou z duhy
co najednou tu stála
z vodopádu tvých něžných dotyků...
v černé kávě
jak duše moje
mohla být
a není
jezerní hladina vzpomínek
sametová jako dlaně
kolébá kolébá
nebudu spěchat
už vím co přijde
tanec na listech viktorie královské
kolibříci v květech ukrytí
zamčená víčka na chvíli
K památce okamžiků
schovala jsem si padající slunce
a zpět poslala ho cestou z duhy
co najednou tu stála
z vodopádu tvých něžných dotyků...
Souhlas s Cidem ale!!!
2sloka 1 řádek /okamžiků/ mě chtě nechtě stahuje k dojmu, že přísluší rýmově 1 a poslední řádek 2sl k sobě /dotyků/. Můj pocit je pak, že rýmované verše jsou rytmicky špatně.
Krásné metafory navozují určité tajemno, které se pne celou básní. Druhá strofa je okouzlující.