A za mřížemi pláče Aladin

Jen jedna věta stačí ke vzpomínce,

a zdám se sám sobě, že marně se nesnažím.

A jedna věta, teď volá po vzpomínce.

Až poznám co nevidím,

tak jedna věta, v oči udeří mě,

když po té nevěřím,

stojím sám s myslí obrácenou k mlze.

Tak zahřej si slzy! Když kapou ti k nohám,

a s posledním výkřikem neslyšíš prosbu.

Stačí ti málo, a sveřepě strohá,

sošná a uměle vysněná.