Slýchávám boží hlas...

Těsně před usnutím, méně než bdělý

jsem stržen, jsem vláčen, jsem obejmut.

Déšť kolíbá, Sen spícím nabízí své jmelí.

Ticho je ve zdech... je v dechu...já jsem mu odejmut...

Neb mě vláčí proud spřádený z věcí známě cizích.

Neb mě smáčí proud neobjeven nikde, ni v magovýchch kruzích.

Mě kolíbá...

Mě miluje...

Mě objímá...

Mě spasí...

Krůček od říše Hádovy , těsně před branou

mě zastavuje... mi říká... mi dar propůjčuje.

Všechny skladby světa jsou tam jednou ohranou,

před tou co sliším, co vidím, co mě odlišuje...

Neb mě strhává proudem svojí lásky,

Neb mě plní silou milovat své vrásky.

Nenalezitelná...

Nenahraditelná...

Neuslyšitelná...

Nevyslyšitelná...

...Hudba boží kůry,

jíž dítě zprvu slýchává.

Navštěvuje mě z hůry,

jediná vše mi dává,

Zpěv andělů, který slýchávám...

Chvilku před usnutím, ne zrovna nejbdělejší.

Léčebnou silou učí milovat, můj nejmilejší.

Před slabounkou chvilku mého života,

Mi zahraje a přijde a nikdy se nezeptá...

"Budeš mě milovat, když ti zahraju zas?"

Protože ta hudba je jedna...a takový je jen boží hlas.