Z půjčovny andělů..

Přátelé, nechápu to, tahle báseň se mi jaksi napsala sama. Zdálo se mi o ní a příliš se mi nelíbí, jenomže mne něco směruje a řídí, abych právě tohle sem napsal. Tuhle báseň věnuji především Sonatině, Dědouchovi a Břízovi - je prý o tom, že není jednoduché se mezi ně vejít. Ještě teď mám zavřené oči a spím...

Za pultem v regálech andělé Všech velikostí a materiálů V kolektivu zlověstně mlčí Záporné tóny - Znuděna V přehnané koncentraci potenciálního dobra Opíjí jediného starce -- Denně si leží pod pultem Osamělý jak samostatný anděl Bláhový návštěvník ojediněle Potěká zrakem prázdné regály Odchází s šípem v srdci měje Zesilovač němých úžasů Zamlada stařec svážel ikony Zrušené pravoslavné církve A z jeho zvědavé malé dcerky Je dnes v oboru ikon věhlasná odbornice Za mrakem ověšen znaky moci vchází Strnulý Mefisto – Felix Čemu chce od pomoci Ještě porozumět? Olympští bohové Svatí spoluobčané Zapřísáhlí lékaři Něžné autority – zbytečných proč Všudybylná divize zKOLEKtivizovaných andělů Zlo věštně mlčí? Po moci slehla se zem V jediný důkaz neviditelnosti – uválenost Trčí tu z kapes A crčí ze srdce Krčí se vzNOS A vůdčí štká pes Stařík laská třesoucí se zbytečné cenovky v praskotu materiálů Otáčených andělských hlav s rachotem dávno nepoužitých křídel Když dívka ani smíchem na útěku nezavřela dveře Je jejích bezdomovců plná ulice

---