Opoždění

…..tolik možností….

A já…

Večer začal věru nečekaně…

Má přítelkyně přišla uřícená…

Špinavá….orvaná….

Měli jsme mít výročí našich zásnub..

Říká mi….ruce v dlaně….

Již nemohu…

Tolik překážek…ty…

Spočíváš druhé léto v stejném čase..

Nehýbeš se…

Kvantum narážek…

Zase…

Nemohu lásko…

Nemohu..

Vstal jsem od psacího stolu…

Nohy od šmíru..

Musel jsem dopsat konečnou věc…To..

Tu, která se skládá v snech..

Prodírá se tkání, naráží..

Na alobalovou plochu kdesi v zadní hemisféře…

Mozku neporučíš….

Snažíš se…odoláváš..

Učíš…

Ale co…?

Ona zatím odnáší odpadky…

Pláče…

Odchází..

„ Nepřijdu! “

…nepřišla…

až na procházce se psem jsem jí viděl…

mizela někde k Vinohradům…

byl vlahý den….

Slunce se dralo z podmraků…

Mokrý chodník kopíroval podrážky..

…….bolelo to…

sklopila oči…

miluji tě….

i..i..Já…

i já..

žádné narážky…

……………………………………………………………..

v klubu důchodců se rozpoutal spor o neposkvrněné početí panny Marie..

nezapojil jsem se…..neřeším..

je tu…

Eliška…

Jídlo dneska…..

Knedlík…

Je mi sice osm a osmdesát…ale je to kus…

Je nekonečná…miluji jí…převléká povlaky…

Roznáší snídaně na pokoje…směje se..usmívá…

V tomto domě nikdy nebylo veseleji…

…….

Prohraboval jsem šuplíky….

Pár seznamů…čísel…korespondence…

Zažloutlé papíry s vůní mládí…

………………

a mezi nimi….

To….

Jsem šťasten….

Absolutně….

Šťastně..

Umírám…

Si… 

……………..

……………..

maminko…

máte…kluka…

a jak se chytře kouká…

usmívá se…