Let

Let

 

SZ 32, hlásím destabilizaci dráhy.

Příčina: neznámá.

Přecházím na Nouzový program.

Dráha stabilizována.

 

Dojel jsem až k bráně a zasunul svoji identifikační kartu. Počítač popřemýšlel a po chvilce ji pomalu, jakoby neochotně, začal otevírat. Pokračoval jsem v jízdě a v duchu jsem se musel nad tou ironií zasmát. Ještě před rokem toto bylo jedno z nejpřísněji střežených míst. Armáda pečlivě prověřovala každého, kdo sem chtěl vstoupit. A teď? Jeden počítač, který funguje jak se mu zachce. Docela se i divím, že ho ještě neodstavili a nenechali bránu otevřenou. Stejně sem, kromě nás, už nikdo nechodí. Dojel jsem na parkoviště, zaparkoval na vyhrazeném místě a rychlými kroky zamířil do své kanceláře.

Jakmile jsem vešel, tak mě můj kolega a přítel Halis uvítal a ihned mě informoval o novinkách ze světa. “Tak si představ, že padla další vláda.”

“A kterápak tentokrát?” zajímal jsem se okamžitě.

“V Anarii. Včera tam vyhlásili předčasné volby, které překvapivě vyhrála Orkova církev.”

“Takže už dostali druhý největší stát Kolesu. To je špatné. To už teda nezbývá moc států, které by měli vesmírný program.”

“Přesně jen jeden,” dostal jsem přesnou odpověď. “Už jsme poslední stát, který se snaží dostat do vesmíru. A když se to zase nepovede, tak nás vláda nejspíš taky zruší. Sice se tím nezachrání, ale stejně to udělají.”

Otočil jsem se směrem k oknu, ze kterého byla vidět startovací rampa. K ní byla postavena raketa, která se měla stát naší poslední nadějí. Radši ani nechci domyslet, co se stane, pokud bude taky zničena.

“A přitom to začalo tak dobře,” posteskl jsem si. “Ještě před rokem jsme mi, Anarijci a pár dalších států soutěžili o to, komu se podaří jako prvnímu vyletět do kosmu. Raketu se nám podařilo postavit jako prvním a všechno probíhalo skvěle. Odstartovala a rychle polykala jen ter za druhým. Už jsme se chtěli radovat a slavit vítězství v tomto závodu, když raketa dosáhla výšky 50 000 terů. Najednou se zablesklo a raketa prostě zmizela. Zároveň vymizely i životní projevy posádky. Začali jsme pátrat, co to mohlo způsobit. Mezitím Anarijci postavili vlastní raketu. Také ona zmizela, jakmile dosáhla výšky 50 000 terů. Ostatní státy svoje pokusy přerušily do té doby, než zjistíme co se stalo. Vědci se domnívali, že onu chybu nalezli a druhá raketa byla inovována podle jejich pokynů. Situace se ale opakovala. Pátrali jsme všemi prostředky, co je tak zvláštního ve výšce 50 000 terů, ale nic vyjmečného jsme neobjevili. A tu se najednou objevila Orkova církev. Její kněží všude hlásali, že v té výšce má Orka, bůh kterého kdysi uctívali naši předkové, svůj nebeský chrám. A že to on ztrestal ty opovážlivce, kteří ho vyrušili z jeho práce. Tato “církev” začala sílit a postupně hlásala i proti vládám, které se na kosmickém programu nějak podílely. Nepokoje rostli a vlády byly nuceny vyhlásit předčasné volby, ve kterých vždy vyhrál někdo z Orkovy církve. Vše samozřejmě dělají proto, aby potrestali ty bezbožníky a udobřili si Orku. A vedou si v tom čím dál tím lépe.”

Ze zamyšlení mě vytrhla Halisova věta: “Docela se i divím, že nepořádají nějaké protestní akce.”

“A proč by měli?” zareagoval jsem. “Vždyť zasáhne sám Orka. Ale jejich kázání proti letu uslyšíš ze všech stran. Stejně jako navážení do vlády a prezidenta Maráka pro jejich bezbožnost.”

Na důkaz svých slov jsem přistoupil k rádiu a naladil vysílání. Okamžitě se ozval hlas: “… a tak se vás ptám. Jak dlouho ještě bude, podle vás, Orka trpět takovou neúctu? Zatím se spokojil jen s potrestáním těch opovážlivců, kteří ho vyrušili. Vláda se ale již brzy chystá vypustit další raketu. Co když už jeho trpělivost dojde vrcholu a rozhodne se potrestat všechny? Proto vás vyzívám. Ukažte, že jste Orkovi věrní služebníci a řekněte Ne! Ne vládě, která je tak bezbožná a dokonce dává v šanc i duše vás všech. Řekněte Ne a dokažte tím Orkovi svoji věrnost….”

Vypnul jsem rádio a otočil se na Halise. “Stačí ti to jako odpověď?”

“Ano, jsme opravdu poslední naděje vlády. Musíme proto pracovat velmi důkladně, abychom snad něco nepřehlédli.”

“Tak se do toho pustíme. Překontroloval jsi startovací programy?”

“Dokonce třikrát. Chtěl jsem mít jistotu. Teď jsem se chtěl podívat na záložní programy.”

“Tak se na ně vrhneme.”

 

Dva dny usilovných prací, prohlídek a kontrol. Jestli je na té raketě něco špatně, tak nevím co. Počítač, který bude let řídit, pracuje naprosto perfektně. Vláda už nechce ohrozit další životy, a tak je tady všechno automatizováno. Raketa prostě jen vyletí do vesmíru a vrátí se zpět. Pokud se to podaří, bude následovat let s živou posádkou.

Mezitím na nás ze všech stran sršely protesty příznivců Orkovy církve. Z televize, rádia, novin,… Ale ani jednou se nepokusili nějak sabotovat loď. Ostatně proč taky, věří, že definitivně dokáže moc a záměry Orky.

Všechno se uklidnilo až v den startu. Orkovi příznivci i my jsme netrpělivě čekali, jak ten let dopadne. Každý ovšem z naprosto různých důvodů.

“Tak a za 15 minut to vypukne. A rozhodne se nejen o osudu vesmírného programu, ale i o osudu našeho národa. Pokud neuspějeme, nejen že už nebude další raketa postavena, ale celá planeta skončí pod “milostivým” vedením Orkovi církve.” Toto jsem si říkal, zatímco jsem sledoval poslední přípravy.

Společně s námi tu byly i dvě významné osobnosti. Prezident Marák a místní vůdce Orkovi církve Kalus. Následující minuty rozhodnou o pádu jednoho z nich.

Start proběhl dobře. Počítač pracoval bez chyb a raketa zvolna stoupala. Někteří jsme ji sledovali přímo, jiní se spokojili s obrazem na radaru. Raketa se zvolna blížila ke kritické hranici. Přistihl jsem se, že křečovitě držím palce tomu, aby loď proletěla bez nehody. Někdo polohlasem počítal výšku: 49 000; 49 500; 50 000. Jakmile dosáhla této výšky, objevil se na nebi záblesk a raketa zmizela z monitorů.

Kalus se sice snažil tvářit smutně, ale na jeho očích bylo jasně vidět, jakou má radost. Omluvil se a prohlásil, že musí ještě něco zařídit. Nejspíš šel okamžitě rozšířit zprávu, že ani tento let nebyl úspěšný.

Marak se jen otočil a se svěšenými rameny odcházel směrem ke svému vozu, kde čekala jeho ochranka. Teď bych, ani za všechny peníze světa, nechtěl být v jeho kůži.

“A co bude teď?” zeptal se mě nejistě Halis.

“Program bude definitivně ukončen. A do několika dnů vláda padne. A nemusíš ani moc přemýšlet, kdo tady bude vládnout po nich. Já nejspíš vstoupím do Orkovi církve a budu doufat, že se na mou účast v tomto projektu rychle zapomene. V budoucnu nastanou i tak dost těžké časy. A tobě radím to samé,” oznámil jsem Halisovi svoji prognózu a odešel směrem ke svému autu. Až ta bouře vypukne, tak chci být někde v bezpečí.

 

Má předpověď se vyplnila. Kosmický program byl okamžitě zrušen, ale ani toto již nemohlo vládu zachránit. Za 5 dnů byla nucena vyhlásit mimořádné volby. Docela se i divím, že vydržela až tak dlouho. Tyto volby s přehledem vyhrála Orkova církev a naším novým prezidentem se stal Kalus. Okamžitě začaly procesy se členy bývalé vlády a se všemi důležitými osobnostmi, které se účastnili vesmírného programu. Všichni obžalovaní byly shledáni vinnými z toho nejhoršího druhu kacířství a okamžitě byli popraveni.

Já teď pracuji v jedné továrně na počítače a snažím se nijak nevybočovat z řady. Někdo by si mohl vzpomenou na moji účast v programu. Byl jsem sice jen řadový pracovník, ale proč pokoušet štěstí. Co teď dělá Halis nevím. Od onoho dne jsem ho už neviděl.

 

V prostoru se materializovala loď a okamžitě zamířila k planetě. Pro její primitivní snímací zařízení byla naprosto neviditelná. Stejně jako satelit, který krouží na jejím orbitu. Dva muži v ní byly zabráni do velice zajímavého hovoru.

“Proč letíme až tak pozdě? Vždyť SZ hlásil poruchu už nejmíň před rokem,” zeptal se ten mladší.

“Tak na to ti neodpovím,” řekl ten starší. “Nejspíš to někdo z úředníků podělal. Založil lejstro, neuložil správně data, nebo něco podobného. Během toho roku ale nemohl vývoj na planetě nijak ovlivnit.”

“A jsi si tím jistý? Neměli bychom to raději oznámit?”

“Jistě,” odpověděl ironicky ten starší. “Prostě zavoláme SDPP^* a řekneme generálu Stoneovi, že jeden z našich SZ byl rok zcela mimo kontrolu. Ať vyšle misi, která zjistí, jestli během té doby nějak neovlivnil vývoj na planetě. I kdyby nic nezjistili, stejně se na nás okamžitě vrhne Vesmírná policie a nechci ani hádat, kdo ještě. Opravdu si přeješ něco takového?”

“Máš pravdu,” řekl přiškrceným hlasem ten mladší. “Během tak krátké doby nemohl napáchat nějakou škodu. Takže to ani nemusíme hlásit dál.”

“Jsem rád, že to vidíš stejně. A teď mi vyjeď jeho provozní hodnoty, ať ho můžeme co nejrychleji opravit a odletět odsud.”

Mladší muž se sklonil nad obrazovku počítače a na klávesnici vyťukal několik hesel. “Tady je to,” řekl jakmile našel co hledal. “Kompletní technické údaje o hlídači typu Satelit zabiják s pořadovým číslem 32.”

 

*SDPP – Služba pro dohled nad primitivními planetami

---