TO, CO TI NEUMÍM ŘÍCT NAHLAS

Stačí nám vidina, náznak, jen toužit.

Jazýčkem po bříšku něžně ti kroužit.

Nebraň se pocitu, hlídej mou perverzi,

pozvi mě do bytu, odbourej averzi.

Prosím tě o lásku, kousek té jsoucnosti,

daruj mi procházku sídlem tvé mocnosti.

Žádám dál stále, co nemůžeš přijmout,

ach - kráčím sám dále, snad chtějíc tě dojmout.

Ty jsi má největší životní potřeba,

bez tebe nezvládám kousání do chleba.

Řekni mi do očí, jak znít bude rozsudek,

snad hlava se netočí a klidný máš žaludek.

Svědomí nezpytuj, neříkej: "Lituji",

provždy si pamatuj, že tebe já miluji!