Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříběh druhý:Filip
Autor
Zina
Jmenuji se Filip a je mi devatenáct let. Žiju s tátou a svojí macechou. Máma umřela když mi bylo čtrnáct. Jsou to teprve dva roky a táta už si stačil najít jinou. To je celej on. Nenáviděl jsem ho za to. Nenáviděl jsem za to i ji. Už ne. Už ani za nenávist mi totiž nestojí.
Teď už je mi všechno jedno. Nezáleží mi na tom, co bude zítra. Záleží mi jen na tom, co je dnes. A abych ten dnešek nějak přežil.
Když si ji táta vzal, hrozně jsem se na něj naštval. Jak mohl tak brzo po mámině smrti hledat náhradu? A navíc mámu by tahle nahradit nikdy nemohla. Řekl jsem si, že budu dělat všechno proto, abych ho úplně zničil. A místo toho jsem začal ničit sebe.
Hodně jsme s klukama chodili chlastat do hospody a později taky "na špeka".A potom na tripa s LSD. No jo, co by mi to mohlo udělat? Je to jen nevinej výlet, aspoň chvilka, kdy se cítím dobře a jsem naprosto volnej. Aha. To jsem si tenkrát myslel.
Pravdou je, že pak už jsem bez toho nemohl být. Nemohl jsem bez toho normálně fungovat. Ale nevadilo mi to. Nebyl problém si každý ráno aspoň jednou zapálit abych se do toho trochu dostal. Bylo to v pohodě.
A pak na to všechno táta přišel. Jednou z ničeho nic. Prostě jsem si nedal pozor a on TO u mně našel. To už jsem byl na různejch anfetaminech a taky na metadonu. A na perníku. Hrůza.
A táta začal jednat. Nebylo to snadný, já vím. Ale přivez mně do jedný léčebny. Nechtěl jsem tam být, myslel jsem, že tam umřu. Přežil jsem to. A teď se cítím silnější.
Už jsem dva roky venku a jsem zase v pohodě. Už jsem dva roky čistej. Ikdyž tak úplně to říct nemůžu, nikdy nebudu čistej, ale abstinuju. A je mi takhle mnohem líp.
A i ta macecha je vlastně docela fajn ženská...