Melancholik

Stará pana na křesle a její šašek

v očích mých při pohledu do zrcadla.

Psací stůl z minulého století

a jeho židle na skládce se rozkládá.

Polomrtvý pokoj a já v něm.

Nemohu být nikdy pánem osudu

neboť pánem je osud

a každá věc a každý člověk svůj osud má.

Pro mě je mým pánem polovysvětlená, tajemná neznámá.

Tón mých prožitých dnů je vždy jiný

a proto je i šance nedůstojná

a můj osud je nepochopená tvář mě.