Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seúsměv
14. 11. 2003
6
0
788
Autor
Veron
Když jsem ráno otevřela oči, hned v prvním okamžiku jsem začala přemýšlet o lidském úsměvu...O tom, jak moc je pro lidi důležitý a kolik barev má....
Když jsem šla do školy, stavovala jsem se pro Marlyn a zaznamenala její úsměv...Byl to ten každodenní úsměv, který mě ráno vítá...Je naplněn navyklou radostí a nestabilitou dne... Šli jsme dál a v rozsáhlém dialogu jsem stačila sledovat jiné tváře...Potkala jsem další kamarádku...Šla sama a vytvořila úsměv barvy, která se v blízkých přátelých,(jsou blízcí jen na oko)nachází...Šla sama a já s Marlyn...Cítila mou nadvládu, ale i tak se na mě usmála....A takto bych mohla pokračovat do nekonečna...Jen mě tak napadlo...Usmál se dnes na mě někdo opravdu od srdce???Nakonec jsem zkončila před zrcadlem a sledovala svůj úsměv...Všichni říkají, že můj smích je jako sněženka...Usmála jsem se na sebe a zklesla jsem...Můj úsměv už nebyl tak krásný jaký býval...Přestala jsem o tom tedy přemýšlet a zklamaně jsem naslouchala Marlyniným slovům..A pak přišla ona...Osoba, která ví, že se trápím...Usmála jsem se...a to byl ten největší krach!!!Byl to úsměv falešný...Byl to právě ten úsměv, který na svém obličeji vytváříme právě v dobu, kdy máme strach ukázat, že právě v těchto chvílích je něco, co nás bolí,...čeho se bojíme...Prostě utíkáme...Nejhorší na tom bylo to, že její úsměv vyzařoval to samé...Měl stejný odstín....
Když jsem šla do školy, stavovala jsem se pro Marlyn a zaznamenala její úsměv...Byl to ten každodenní úsměv, který mě ráno vítá...Je naplněn navyklou radostí a nestabilitou dne... Šli jsme dál a v rozsáhlém dialogu jsem stačila sledovat jiné tváře...Potkala jsem další kamarádku...Šla sama a vytvořila úsměv barvy, která se v blízkých přátelých,(jsou blízcí jen na oko)nachází...Šla sama a já s Marlyn...Cítila mou nadvládu, ale i tak se na mě usmála....A takto bych mohla pokračovat do nekonečna...Jen mě tak napadlo...Usmál se dnes na mě někdo opravdu od srdce???Nakonec jsem zkončila před zrcadlem a sledovala svůj úsměv...Všichni říkají, že můj smích je jako sněženka...Usmála jsem se na sebe a zklesla jsem...Můj úsměv už nebyl tak krásný jaký býval...Přestala jsem o tom tedy přemýšlet a zklamaně jsem naslouchala Marlyniným slovům..A pak přišla ona...Osoba, která ví, že se trápím...Usmála jsem se...a to byl ten největší krach!!!Byl to úsměv falešný...Byl to právě ten úsměv, který na svém obličeji vytváříme právě v dobu, kdy máme strach ukázat, že právě v těchto chvílích je něco, co nás bolí,...čeho se bojíme...Prostě utíkáme...Nejhorší na tom bylo to, že její úsměv vyzařoval to samé...Měl stejný odstín....
Teda pominu (usměju se nad tím), že Ti kulhá gramatika, a... no, hodně zajímavý téma, dalo by se rozvést dál... Existuje teorie, že smích je vlastně ceněním zubů, ve strachu ze sebe děláme strašnější... A když se podíváš na Čínu a okolí, je tomu skutečně tak... A západní civilizace to vše překroutila a je dnes hodně nesnadné se dobrat, co pro koho úsměv znamená... A co hůř, kvůli tomu se o to málokdo snaží... Tipa za to, že Ty ano...
Hmmm, to je mi celkem jedno, jestli Tobě to tak nepřijde, ale mě ano...každopádně se nad tím musíš taky trošku zamyslet...Napadne Tě tolik otázek, které vlastně ani na papíře být nemusí a to byl záměr....
Romantická_dušička
24. 11. 2003rozhněvaný_malý_muž
22. 11. 2003
Zajímavý pohled na realitu... napsat o barvě úsměvu by mě nikdy nenapadlo...poklona ;o) *
Swedish_Nigg
14. 11. 2003
ale jo, směješ se...někdy až natolik, že si připadám hrozně fajn...ale někdy si prostě jen říkám, že je to zvyk...A tak by možná vůbec nevadil i úsměv jiný....chápeš...
zajímavě podaný .... líbí se mi tvoje úvaha o barvách úsměvů ... budu se muset někdy pořádně po lidech kouknout :-); TIP