Arnhem

          Počasí v Arnhemu

   Bouřka.Lije jak z konve.Barents Willem,49-letý architekt,spokojeně sedí v kuchyni a večeří.Jeho hodná žena Sijtje mu právě přináší moučník.Jejich rodiné štěstí,patrné z hodně daleka,nemůže nic narušit.Přichází 19-letý syn Johan.

   „Ahoj mami a tati“

   „Ahoj Johane,“vlídně a mateřsky odpovída matka.

   Otec se věnuje moučníku.Syn vytahuje z batohu žákovskou knížku a pokládá jí na stůl vedle moučníku.Otec mlčí a nevšímá si žákovské knížky.

   „Otevři ji,“klidně,ale rázně promlouvá syn.

   „Nechci!“odpovídá důrazně otec a odvrací hlavu.Matka se přesouvá ke sporáku...

   „Třeba budeš překvapen...“se šibalským usměvem Johan nabáda otce.

   Otec se hrbý nad stolem.Bezpřitomě hledí na moučník.Pomalu zvedá hlavu a otáčí ji směrem k synovi.Synův neviný a odhodlaný usměv.Pohled na žákovskou knížku.Pomalu se odhodlává.Natahuje ruku a otevírá žákovskou knížku.

   „Tentokrát budeš mile překvapen,“komentuje syn,který si mezitim stačil strčit žvíkačku do pusy.

    Otec se pomalu dostává přes osobní udaje syna.Listuje na další stránku.Ve tři čtvrtě stránky od zdola je napsáno:-HOLANDSKÝ JAZYK.Otec nabírá odvahu.Začíná si prohlížet známky od shora.Pět,čtyři,pět,čtyři,pět...Stejné jako pochod.Jedna,dva,jedna...

   Zvedá hlavu a dívá se na syna.

   „Jen pokračuj tati.Až do konce...“culí se syn.

   Otec pokračuje až do konce.Jeden vlas mu mezitim zešedivěl.Cítí jak stárne.Jako žid byl nějakou dobu v koncentračním táboře.Vystřídal řadu zaměstnání a hodně si v životě vytrpěl.Nic se nemohlo rovnat tomuto utrpení.

   „Nemůžu,“tiše z otcovích ust.

   „Klídek tati.Podívej se dál.“

   Otec se dívá do synovich očí.Syn v klidu na oční kontakt odpovídá.

   „Co seš to za syna,který se dokáže dívat otci do očí?!“

   Syn neodpovídá.Otevírá lednici a zkoumá její obsah.

   „Co jsem se tě namlátil!“

   „Zas ani tolik ne,“dolehá z lednice.“Jen pokračuj tati“

   Že by?To snad ne!Otec pln naděje hledá poslední známku.Troja!Za tři!

   „Synu!“otec vstává a chce obejmout syna.

   „Jen klid fotříku.Otoč na další stránky.Tentokrát jsem se vyšvih...“

   Otec rychle otáčí.-MATEMATIKA-poslední známky:4,4-,a 5.Pod nima:Pololetní práce:2.

   „Učitel řikal,že když si opravím ještě dvě známky,tak mám šanci na trojku z matiky.Z češtiny prolezu....“usměvavě syn.

   Otec se usmívá.Další předměty...

   „Jen otoč.Dont be afraid!Z aniny jsem ted dostal taky za dvě!“zasmál se syn.

   Otec otáčí na další stránku.-BIOLOGIE-.Rychle počítá průměr-dvě až tři.-CHEMIE-s trochou dobré vůle projde.

   „Jsou tam všechny známky?!Neštvi mě!“

   „Tati?Měl bys ses víc zajímat o moje studyjní usílí...

   „Zajimal jsem se...“

   Chemie,Fyzika...Všechno bylo daleko lepší než kdykoliv předtím.

    „Johane,“otec vstal:“Pojd na mou hrud“

   „Počkej tati.Dolistuj to,“usměv.

   „Proč?Tam jsou už jen poznámky.Proved jsi něco?“

   „Dolistuj.“

   Otec se dostává k poznámkám:Zlobí.Ruší při vyučování.Pozdní příchod...

   „To už znám!Dostaneš dvojku z chování nebo co?

   „Až do konce,“a pří tom dává povel kymácející hlavou.

   Otáčí na další stranku.U prostřed stranky je napsáno červenými velkými tiskacimi slovy:PŘEČÍST.Pod nadpisem mimo jiné:

„Vážený pane Willeme.Drzost vašeho syna blabla...Všechny známky si vymyslel...Dostavte se blabla...Všude se chlubí...Vyloučení...S pozdravem...

   Otec si pokládá hlavu do dlaní.“Nemůžu,já nemůžu!“

   Padá ze židle.

   „Barentsi,Barentsi!!!“matka křičí.

   Hřbitov.Slunce svítí.Jen pár dnů před uzavřením klasifikace studentů.

   „Tati?To jsem já,Johan.Musel jsem přijít.Víš tati,musel jsem ti něco přinést ukázat.“

   Johan vyndavá zmuchlanou žákovskou.

   „Nechám jí tady,abys sis jí mohl v klidu prohlédnout...“

   Syn se chvilku usmívá.Chvíli se mračí.Pak usmívá.Potom mu pár slz stéká z tváře.Bůh s dáblem se můžou popukat smíchy,jak je jedno jaké je počasí v Arnhemu.