Takže několik vyžádaných technických i netechnických připomínek. Nevím, dokáži-li je podat v dostatečně ucelené a srozumitelné formě, nějak se teď právě necítím:
Po přečtení jsem nabyl dojmu, že název je sice pravděpodobně výstižný, nicméně příliš napovídající, resp. dopovídající tam, kde si mysl čtenářova mohla/měla trochu pohrávat s nejistotou o dopadu vyřčeného, že text zkrátka uzamyká do příliš těsného obalu.
Báseň je rozdělena na dvě metricky i obrazově vcelku odlišné strofy, ovšem jejich významová souvislost v rámci rozvíjené, budované linie představ je zřejmá. Ale i tak se budu věnovat každé zvlášť.
První sloka podle mne nezačíná šťastně,
nemocný bolestí... byť významově v tom vskutku lze najít ledacos, má už hodně ožvýkané oslí rohy, takže každý, aniž by rozevřel obratu vazbu, se po ní bleskově sklouzne k poněkud nespojitě do oka vržené
korozi plachetnic (kdybych tě neznal říční p(r)outníku, měl bych asi těžko překonatelné potíže s obrazivým uchopením tohoto fragmentu), která není ani nijak dointegrována v rámci dalšího, tentokrát jen prostě a uzavřeně oznamovacího verše, snad kromě velmi volného spojení slovem podřízen.... plachetnice je řízena, je určen kurs a zrezivělé kormidlo skřípe na špatnou či bolestivou stranu... ale stejně... poslyš
úbytek mízy... říká to, co říká (lásko, mně ubývá sil ;o), jenže co víc? (Ta trocha eufonického mrazení ze z?) Další dva verše načínají nový, byť předzpracovaný myšlenkový cyklus, takže předchozí tvrzení je spíš málo artikulovaný výkřik do ztracena, než nějaký zarývající se niterný dotek... Ono druhé dvojverší je trošku jiná káva, přestože mi slovo "křídlatý" evokuje spíš hmyz nebo pohádku o Jasněnce a létajícím ševci... než, že by se mi hodily ke klenotnici v zřejmě zamýšleném významu, nicméně divnosti se meze nekladou, takže budiž. V této souvislosti jsem se chtěl zeptat, penízky jsou skutečně platící nebo klasický faustovský překlep zrušil
penízky plachtící? V prvém případě by mi to přišlo jako prostorem plýtvající zesílení, ve druhém jako dobře posilující syntaktická vazba.
Krajina bdění je tam vzhledem k tomu, jak vnímám předěl čárky, opět nastěhována asociačně jen velmi volně, ale tentokrát mám již více předchozího materiálu k dotvoření nějaké interpretace. Rozuměj, mám rád tajemství, nejasnosti, hledání... ale na můj vkus provádíš až příliš nespojité skoky časoprostorem z místa na místo tak, že výsledná struktura je plná děr a právě kvůli nedostatku konzistence působí významově řídce, zvlášť když představy nesledují a neproplétají žádné vedlejší či rovnocenné paralelní proudy významových linií. Osobně tedy dávám přednost "mlžení a šifrování" prostřednictvím přemíry významů, třebas jen opravdu lehounce naznačených, než jejich nedostatkem s tím, že v prázdnu mám prostor cosi si domyslet. Věci zkrátka musejí být spojeny trochu více vlákny, aby tvar držel pevně pohromadě.
Z hlediska metriky a rýmu se mi zdá stavba první sloky dosti slabá... ve třetím verši ti proti druhému chybí jeden daktyl, což na rozdíl od vcelku bezbolestného vypouštění trochejů vnímám jako určitý a také nedůvodný nelad. Rýmovaná dvojice
plachetnic / klenotnic mě tedy nijak neoslnila, pouhá neúplná zvuková shoda odvozovacích přípon, jíž by se v případě úplnosti říkalo gramatický rým, ono se totiž ani nejedná o plnohodnotný rým (česká norma je u víceslabičných slov dvouslabičná), byť souzvuk je posílen konsonancí dvou vedle sebe stojících hlásek (t,n). Netrvám na užití plných rýmů, klidně vystačím i s asonanacemi, useknutými rýmy, hláskově neshodnými, ap... když to bude mít nějakou šťávu, tohle na mne působí mechanicky, nenápaditě a z hlediska nějakého významného efektu ve verši i sporně (navíc druhá dvojice veršů se nerýmuje vůbec, takže ani podpůrná funkce). Osobně jsem udělal zkušenost, že je lépe rýmovat slova různých slovních druhů, v rozdílných tvarech a v neposlední řadě délkách (klenotnic / bez bot vstříc / sled not nic / na knot hic / bankrot pic), působí to organičtěji a plněji, dynamičtěji.
Druhá sloka se mi líbí víc, již zpracován si čtenář daleko raději nechává našít záplaty ;o) Jediná, má vůči tobě již klasická výhrada -
od běla / do nitek, tj.
od něčeho -
do něčeho -
po něčem - tento způsob je už tvým vlastním klišé, zkus hledat jiné cesty a s tímto způsobem šetřit.
Rým ve slovech
měn / sen je až příliš snadný, nic proti tomu, ale na druhou stranu, strofa po této stránce nic dalšího nenabízí, pokud neberu v úvahu dvojici
vyšiješ / oblékneš, kolem níž jda přivírám v hledí rýmové sešívačky raději obě oči. Fragmentace do kratších veršů myslím textu prospěla, krajní slova vždy více významově vystupují... a samozřejmě lépe se budují přesahy, resp. samovolně tak vznikají.
Pokud bys na mě chtěl nějaké souhrné zhodnocení, mám z textu spíše záporný pocit... i pro promarněný potenciál, který v něm bezpochyby je.